"Doplňková výživová asistence" - potravinové lístky jako za války?

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě! Říká jedno přísloví. Nechci být škodolibý, ale tentokrát se týká Spojených států, které před zhruba půl stoletím zavedly ekonomickou blokádu Kuby, čímž kubánské hospodářství přiměly k zavedení přídělového systému, resp. potravinových poukázek. Kdysi se jim říkalo "žebračenky"...

New York v mé paměti...Foto: B. Olšer (2)

A zatímco Kuba je začíná rušit, USA je zavádějí, resp.obnovují. Každý sedmý Američan je momentálně závislý ve své bídě na potravinových lístcích. Hladem je ohroženo 25 procent dětí. Nebo že by místo jídla nakupovaly alkohol? Jak napsal Václav Trejbal z Patria Online, nezaměstnanost ve Spojených státech opět roste na 9,2 procent. Pro víc než 44 milionů obyvatel Spojených států, kteří nyní závisí na potravinových poukázkách, tak budoucnost nevypadá příliš dobře.

Posledních dvacet let před krizí pobíralo potravinou podporu v průměru 23 milionů Američanů; po recesi se toto číslo téměř zdvojnásobilo a při víc jak 44 milionech je nejvyšší od začátku vydávání potravinových lístků v roce 1939. Každý den se teď hlásí 20 000 nových zájemců. A to ještě ministerstvo zemědělství, které peníze rozděluje, předpokládá, že se u úřadů zaregistrují kvůli studu z vlastní neschopnosti jen dvě třetiny lidí, kteří mají na ochranu před hladem nárok. Navíc Agentura Standard & Poor's splnila hrozby a o víkendu  snížila Spojeným státům nejvyšší úvěrový rating AAA na AA+. Spojené státy poprvé v historii přišly o svůj špičkový dlouhodobý úvěrový rating. To může zdražit půjčky.

Snížení ratingu souvisí s tím, že Spojené státy zvedly strop pro zadlužení země, které prudce roste. Zatím necelých 15 bilionů USD. Podle agentury Standard & Poor's však americké dluhopisy již nejsou bez rizika, protože dohoda dostatečně neřeší problém se zadlužováním. Snížila se důvěru ve schopnost vlády země spravovat její finance.¨

Jen 14 procent domácností využívajících potravinovou pomoc žije nad hranicí chudoby. Jisté je, že téměř polovina ze 14 milionů nezaměstnaných je bez práce víc jak půl roku, takže od prvního ledna tito lidé nedostanou ani cent. Bezdětní a zdravotně způsobilí dospělí sice nesmějí potravinové lístky dostávat víc než tři měsíce v průběhu tří let, ale v časech vysoké nezaměstnanosti toto pravidlo neplatí, takže čistě na lístcích bude od příštího roku závislé ještě větší procento chudých. Nárok na ně nemají jen nově příchozí imigranti a lidé odsouzení za drogové přečiny.

Američané se nejvíc vždycky smáli Kubáncům pro jejich přídělový systém. Dnes přišla krizka na Mytýska. Kubánci dostávají za svou práci peso, za něž ovšem nelze téměř nikde nakupovat. Potraviny jsou na příděl, stojí se na ně fronty a po nákupu je každému zapsáno do knížečky, kolik v daném roce již rodina vyčerpala. V devadesátých letech se seznam nedostatkových položek ještě zvýšil. Průměrný měsíční příjem je 12 USD a za jídlo na příděl se ještě platí. Také jsem měl knížečku, v ní sumu pesos, z níž mi v barech odečítali číšníci utracené částky. Mojito, daiquiry, kokosové mléko s ledem a sedmiletým rumem... Trochu to připomíná systém potravinových lístků, jaký u nás panoval v padesátých letech. Chudoba a bída, potravinové poukázky jako jablka a hrušky...? Milý nick asi neví, co je opravdický hlad...

Nyní trochu vzpomínek na minulost. Za 1. světové války zavedla rakouská vláda přídělový systém v dubnu 1915 na většinu životních potřeb (mouka, chléb, cukr, sádlo, maso, brambory, mléko, šatstvo, uhlí atd.) Vázané hospodářství bylo v ČSR zrušeno 1. července 1921. Za 2. světové války byly v Protektorátu Böhmen und Mähren od 2. října 1939 zavedeny potravinové lístky, v prosinci 1939 pak i poukázky na textil a obuv. Je nutné dodat, že přídělový systém fungoval na celém území Třetí říše a platil tedy přísně i pro německé státní občany, ale i v řadě jiných evropských válčících zemích, jejichž hospodářství muselo být přizpůsobeno podmínkám války. Na tento systém muselo přejít i Švýcarsko, považované za 2. světové války „ostrov míru“.
V 50. letech jsem se v naší valašské vesnici každý čtvrtek střídal se sourozenci ve frontě na maso. V řeznictví u Prcínů bývala velká řada, ve tři hodiny šel stát frontu starší brácha, potom o pár let mladší sestra a pak já, když už svítalo, aby se mi šesti letech nic nestalo. Pak přišla mamka, aby nakoupila, pokud ještě něco zbylo. Jen na lístky se dal koupit, pokud byl, chléb, mouka, těstoviny, kvasnice a výrobky z nich, luštěniny, mléko, máslo, tuky, olej, sýr, maso, vejce, cukr...

České továrny musely v době války vyrábět zboží pro válečné potřeby Německa. Pracovní doba se v nich prodloužila až na 60 hodin týdně. Některé zboží, zvláště potraviny, se dalo koupit pouze na zvláštní poukázky, které byly lidem vydávány v omezeném počtu. Nedostatkem jídla trpěly především děti. Nedostávalo se jim mléka, ovoce a zeleniny. Proto se rozmáhal nepovolený obchod – šmelina. Kvůli špatné hospodářské situaci přetrval v Československu přídělový systém až do 31. května 1953. To mi bylo šest roků, a když mi chtěla máma udělat radost, mohl jsem v obchodě u Láčiků zaplatit potravinovým lístkem.

Ve Spojených státech v současné době státního dluhu kolem 15 bilionů USD přibývá lidí, kteří potřebují pomoc státu, aby si mohli nakoupit potraviny. Podle posledních dostupných údajů v květnu využívalo potravinové lístky ve Spojených státech 45,75 milionu lidí, tedy jeden ze sedmi Američanů. Jde o dosavadní rekord, uvedl deník The Daily. Program potravinových poukázek pro chudé začal ve Spojených státech v roce 1962. Na počátku 90. let byl v útlumu, když jeho kritici pro poukázky prosadili řadu omezení. Během vlády prezidenta Billa Clintona se ale situace začala měnit, za jeho nástupce George Bushe pak program dále expandoval a byl oficiálně přejmenován na "doplňkovou výživovou asistenci", aby ztratil stigma poukázek pro chudé.

Největší přírůstek uživatelů potravinových lístků zaznamenala Alabama, kde se počet příjemců potravinové pomoci zejména kvůli ničivým dubnovým tornádům oproti minulému roku zvýšil o 120 procent. Celkem ve státě v květnu odebíralo potravinové lístky 1,4 milionu lidí, což bylo o 102,9 procenta více než v dubnu. V červnu se však podle místních údajů již jejich počet vrátil na dubnovou úroveň. Počty lidí používajících potravinové lístky ale rostly i ve státech, které žádná přírodní katastrofa nepostihla. Nejhorší situace byla v New Jersey a Severní Karolíně. Příjemců potravinové pomoci tam přibylo shodně o 20,4 procenta. Příliš lépe na tom ale nebylo ani hlavní město Washington, kde potravinové lístky potřebovalo v květnu o 19,1 procenta více lidí než před rokem.

Posledních 20 let před krizí pobíralo potravinou podporu v průměru 23 milionů Američanů; po recesi se toto číslo téměř zdvojnásobilo a na více než 44 milionech je nejvyšší od začátku vydávání potravinových lístků v roce 1939. Každý den se nyní hlásí 20 tisíc nových zájemců. A to ještě ministerstvo zemědělství, které peníze rozděluje, předpokládá, že se u úřadů zaregistrují jen dvě třetiny lidí, kteří mají na ochranu před hladem nárok. Nezaměstnanost v USA v červnu nečekaně vzrostla z květnových 9,1 procenta na 9,2 procenta. Ekonomika vytvořila pouze 18 tisíc nových pracovních míst mimo zemědělství, odhady počítaly se zhruba 100 tisíci. Ve Spojených státech aktuálně pracuje nejméně lidí od roku 1983.

Jen hodinu cesty od Manhattanu vyrostlo „stanového městečko". Zchátralé domovy zoufalých a opuštěných amerických rodin, které si založily v lese vlastní komunitu. Více než 50 lidí bez domova obsadilo lesy kolem New Jersey, hospodářská krize rozbila jejich americký sen. Asi proto, že si nekupují jídlo, ale chlast. Inu, moji zlatí nickové jsou prostě hlavy otevřené... A zatímco politici ve Washingtonu si vyměňují obvinění, kdo může za 14 bilionů dluhů, roste každým dnem pravděpodobnost, že do stanového městečka přibudou další duše.

Stavební plachty jako stany, indiánské týpí a provizorní domky z balzového dřeva, to jsou domky nových obyvatel stanového města, kde každý ztratil svou práci. Životy těchto lidí závisí na sbírkách z místního kostela a přátelství restaurací, kde dávají jídlo bezdomovcům zdarma. Komunita skýtá smutný pohled na problémy nejmocnější země světa zápasící s nedostatkem financí.

„Po celý rok se nám dařilo střídavě dostat se z tábora ven a zase zpátky," řekl bývalý pracovník hotelu Burt, čtyřiatřicetiletý Haut, který žije se svou ženou, ex-učitelkou Barbarou, 48 ve stanu ve stylu teepee z Divokého západu. „Naše finanční potíže způsobené úvěrovou krizí před třemi lety nás nutily tábořit na veřejném prostranství, v zahradách patřících kostelům a zadních traktech zavřených obchodů. Zpočátku nám pomáhali přátelé, ale to se vyčerpalo. Snažíme se postavit zpátky na nohy, pomáhá nám vedení tábora. Doufáme, že vrátíme se do systému sociálního zabezpečení, nebo se nám podaří získat bydlení v rámci nějakého programu státem sponzorovaných nájmů."

Stanové městečko na dvou akrech pozemků provozuje padesátiletý bývalý reverent Steve Brigham. Podél prašných cest se před primitivními příbytky často objevují květináče s kytkami. Městečko se snaží co nejblíže napodobit funkčnost normálního města. Je řízeno demokratickými pravidly schválenými všemi… The Tent City of The Tent City of New Jersey: Desperate victims of the economic slump forced to live in makeshift homes in forest vyšel 2. srpna 2011 v DailyMail.

Je z toho poprask. Ne kvůli zoufalé bídě svobodných a demokratických Američanů,na pokraji bankrotu, ale proto, že si o tom, jak také v USA může být bída, někdo dovolil napsat. Stejné protesty zavládly v USA po zveřejnění faktů o masakru v My-lai. Ne proto, že tam nechal poručík Calley vyvraždit na 500 Vietnamců, převážně žen, dětí a starců, ale proto, že si o tom novináři dovolili napsat. Také asi pletli hrušky a jablka...

Jde mi z toho mráz po zádech. Ne že bych byl vedle z politiky USA, ale přestože nesnáším submisivitu a konformnost, jako zbabělec mám dobrý pocit z toho, když se nacházím poblíž někoho, na koho je spolehnutí, kdo za mě strčí prsty do ohně... Řekne-li se USA, vybaví se mi bez přehnaného patosu okamžitě Ïzrael. Přirozená asociace. V komplexu Sochy Svobody při vplutí newyorskou branou do Spojených států, je muzeum imigrantů. Na dvacet tisíc jmen těch, kdož do Nového světa připutovali jako do země nekonečných možností. Mezi těmito jmény  jsou i jména mých kamarádů Alexe a Tibora. Připomene mi to zápis Václava Havla v kronice izraelského kibucu T.G. Masaryka: „Obdivujeme všechno, co jste tu udělali. Začínali jste z ničeho a jste na tom líp než my doma.”

Inu, ne nadarmo byl Antonín Dvořák tak nadšený USA, že v domě Rusalka na Manhattanu zkomponoval úžasnou symfonii "Z Nového světa..." Chtějí u nás senátoři zavádět kibucnické komuny?

Došly vám dolary? Tak si nějaké natiskněte, FED rád poradí…

Bojíte se finanční krize? Tři rady, jak se jí umně vyhnout…

(Další glosy, komentáře, ukázky z knih na webech a také v elektronickém vydání na eReading.cz: (http://www.ereading.cz/cs/detail-knihy/izraelske-osudy?eid=1135)-
http://bretislav-olser.enface.cz - http://olser.cz - http://www.ltv-plus.cz/ http://www.facebook.com/profile.php?id=100000530411044