Druhá série Hry na oliheň

Pozor spoileřina. Část lidí je zklamaných, že dostalo kopii první série. Druhá řada je ale myšlenkově hlubší.

Je to už přes dvacet let, co televize začala zaplavovat obrazovky reality show plnými lidských dramat, a „Hra na oliheň“ tento fenomén brilantně posouvá na novou úroveň. Série 2 navazuje na první sérii tak věrně, že by diváci mohli mít pocit, že se vrátili do známého, ale zároveň ještě temnějšího světa. Atmosféra, napětí a brutalita jsou tu ve stejné míře, avšak přidávají nové vrstvy filozofických otázek a společenských komentářů.

Tentokrát se setkáváme se dvěma výraznými postavami, které zastupují dvě odlišné filozofie – hráč s nejvyšším číslem, který idealisticky věří v humanismus, a hráč s nejnižším číslem, jenž ztělesňuje cynický sociální darwinismus. Jejich střet nejen že přináší silné emoční momenty, ale také vybízí k zamyšlení nad současnou společností. Hráč číslo 1 je takový čert, který ponouká číslo 456 ve stylu: „Podívej jak na to, jak lidé jsou hříšní, nezaslouží si záchranu!.“ Mnoho Korejců jsou křesťané a na tom scénáři seriálu je to znát.

Série pracuje s iluzí volby, podobně jako jsme to mohli vidět v trilogii Matrixu, a odhaluje, jak často „demokracie“ slouží jako nástroj manipulace. Demokratická hlasování hráčů, která vlastně o ničem nerozhodují, jsou trefnou metaforou k dnešním volbám – ať už jde o americký systém dvou stran, nebo o české „fialovce vs. babišovce“. Přes tyto politické paralely zůstává seriál věrný své hlavní linii – zkoumání lidské povahy a hranic morálky.

Co se týče vizuálu a produkce, druhá série nepolevuje a přináší další dechberoucí scény. Zároveň se nebojí přitvrdit v odhalování temné stránky kapitalistické společnosti – nápady, které autoři přinášejí, působí svěže a originálně. Přestože je formát podobný první sérii, děj je dostatečně obměněn, aby diváky bavil a překvapoval.

Hlavní poselství série se točí kolem zrcadla, které nastavuje společnosti, a otázky, zda má jedinec v tomto systému šanci uspět, nebo je jen pěšcem v šachové partii mocnějších hráčů. Jak se hra stává čím dál nebezpečnější, hlavní postavy procházejí dramatickými změnami – obzvlášť z humanisty se stává cynický revolucionář, který se nebojí obětovat vlastní soudruhy.

Celkově jde o výjimečné pokračování, které splňuje očekávání fanoušků, ale zároveň přináší nové úhly pohledu. Pokud jste milovali první sérii, druhá vás nezklame. A pokud vás bavil Matrix, Hunger Games nebo dokonce antické gladiátorské zápasy, tahle hra vás připoutá k obrazovkám.