Vychutnat si dabing

Dopřát si vytříbený požitek z české verze mohl ten, kdo neprošvihl zářijovou premiéru filmu Dítě Bridget Jonesové. 

Jenže na podzim také rostly houby a dalo se plavat v řekách - zkrátka, kajícně přiznávám, že přicházím s křížkem po funuse a to zábavné dílko pro přesně určenou cílovou skupinu jsem shlédla až teď. Díváme se v něm na svět očima neúnavně kurážné smolařky Bridget, ženské, která chce obstát v současném světě - což vůbec není brnkačka - když je na to člověka sám! Není divu, že občas kleje a mluví pěkně peprně, ta chytrá holka, která zvládá s přehledem hodně náročnou práci a umí se odvázat, když nic jiného nezbývá - a mít zdravý rozum  a nakonec být i šťastná - alespoň v té propagandistické pohádce o tom, že to vůbec jde. Je to vlastně složitý příběh. Složený ze spousty malých vtipů, emocionálních přemetů a vyhrocených fraškovitých situací, navlečených na nitce dobrého cítění. V české verzi žádnou ze svých nuancí neztratil. A to je veliká pochvala.

   S dobrým svědomím jsem tedy navrhla, aby tento dabing obdržel nominaci na Cenu Františka Filipovského za režii. Toto je pěkně oficiálně formulované zdůvodnění návrhu:    

Jde o výtečně zpracovaný autorský dabing náročného filmového díla. Eva Spoustová, si jako režisérka připravila rovněž text, který po technické stránce vyniká mimořádným vnitřním synchronem, po literární stránce pak jemným, přesným a odstíněným tlumočením smyslu mikropoint, na nichž je celá poetika díla vystavěna. Jazyk Evy Spoustové je barvitý a nápaditý, je v něm vtip a porozumění pro jednotlivé jazykové vrstvy. Citlivě a přesně pracuje s vulgarismy, bravurně zvládá složité názvosloví mediálního světa, dokáže být lyrický a nikdy neztrácí nadhled - v souladu se záměrem díla jako celku. Jedná se - v porovnání se současnou úrovní literární práce v dabingu - o mimořádný tvůrčí čin, na jehož základě může režisérka bezpečně vést herce k odstíněným, působivým a pamatovatelným výkonům, a to nejen u hlavních postav (Martina Hudečková, Zbyšek Pantůček, Ondřej Vetchý), které pracují na vysoké a emotivně plně uvěřitelné úrovni, ale také u všech postav vedlejších. Epizody se v tomto pečlivém režijním vedení bezezbytku podřizují celkovému vyznění daných scén a zároveň utkvívají v paměti diváka ve své jedinečnosti. Jemná práce s dechem, citové kontrasty a zároveň celková civilní uměřenost výjevů, které by mohly snadno svádět k drsné drastické komice nebo naopak ke kýčovité přisládlosti - to vše si  zaslouží obdiv a ocenění.

    A teď přijde pointa: Představte si, že žádné ceny - Františka Filipovského ani nikoho jiného - za dabingovou režii neexistují, neudělují se! Lze nominovat herce za mimořádný výkon - lze nominovat zvukaře - lze nominovat úpravce - ale režiséra? Protože,  jak mi bylo bezelstně řečeno - kdo by to prý poznal? Co ten režisér dělá? 

   Ach, prosím, věřte mi, pozná se to. Stačí se podívat na dobrý dabing - opravdový dabing - na Dítě Bridget Jonesové - a poznáme to. Naše díky patří studiu Virtual, v němž dabing vznikl, za to, že nám takové objevy umožňuje.