Smíchov ... je všude, kde se lidé smějí

- zní  slogan stanice, není špatný. Já bych spíš řekla:  SMÍCHOV .. je terapie  pro ty, kdo potřebují nebýt smutní.  Což je neobratně přesná formulace.

Na Smíchově je k vidění plno sitcomů. Přiznám se, mám ten velmi speciální žánr ráda. Sama jsem ke své lítosti směla točit jen jeden (Všichni starostovi muži), měl několik řad, zabral skoro tři roky života. Když se takový sitcom povede, tak funguje - a toho není snadné dosáhnout. Postavy nás v něm dohánějí k zoufalství svou absolutní umanutou nepoučitelností, s jakou si vždy znovu nabíhají na vidle. Jako v životě, paráda! Ale musí to zvládnout lehce, s grácií, jakoby mimochodem...

Hned po sobě teď běží večer dva:  ve 20.20 Mladí a hladoví, hned po nich Dva a půl chlapa. Ze srovnání vychází jednoznačně lépe Dva a půl chlapa. Režisér Petr Pospíchal měl v obsazení šťastnou ruku - Gustav Bubník  a Josef Carda mají šarm a dojemnost, Klára Sochorová i Olga Želenská  si se svými americkými protějšky umějí poradit. Zaplaťbůh mají k dispozici dobré dialogy - mluvné i vtipné. U jednoho dílu byl jejich autorem Gustav Bubník, u druhého Petra Jindrová a Petr Pospíchal - prosím, stojí za povšimnutí, že samí dobří herci!

Mladí a hladoví v režii Pavlíny Kostkové Dytrtové proti nim působí neohrabaně, těžkopádně. Rozita Erbanová na hlavní roli vysloveně herecky nestačí. Autor dialogů - nenašla jsem, kdo to je - statečně zápasí, ale prohrává na body... Stačí málo a celek je najednou protivný, falešný.... Jakoby to režisérka vzdávala předem, spokojila se s tím, že  její herci tu hromadu písmenek umluví,  ať dává smysl nebo ne. Příklad: Věta "Ano, dáte si vajíčka a posíláte si pohledy?" - vyražená na jeden dech a jedním tónem má skoro kouzlo nechtěného. Fuj, já jsem dnes ošklivá. Už to slyším: Co bych asi chtěla, u takové blbiny?!

Jenže sitcom není "blbý žánr", říká hezky nahlas, jak pitomí, jak jednodušší, jak bezmocní v jádře jsme. Ta dřina, kterou sebou nese, se vyplatí: je léčivá.