Odlesky Slunce

Jaro je tady. Nový přírodní cyklus začal. Mohli jsme to cítit přesně na den. V pondělí. Venku je teplo, svítí slunce a nám se tam konečně chce.

Čeká nás zásadní rok. To víme už od jeho počátku. Nemáme na vybranou.

Je rok Slunce. Ozáří vše uvnitř nás. Pane jo! Co tam najdeme? Ozáří i vše kolem nás. Co to letos bude? Jako v zrcadle! Vše kolem je také součástí nás samých. Ale ano. Do puntíku. Ať se nám to líbí, nebo ne. A výjimky nejsou, pozor!

Víme to a někdy stejně nevěříme a hrajeme o čas. Jen ho tím bereme sami sobě. Nikdo jiný nehraje, naši hru ne. Každý máme svoji. A přijmout zodpovědnost se nám nechce. Uf, je to tak nepohodlné. Na co všechno bychom ještě měli myslet? Už takhle nevíme, co dřív.

Rozhodujeme o svém novém směru. Můžeme tvořit nový příběh. Buď nás povede naše ego, nebo se necháme inspirovat světlem Slunce. Buď budeme hledat, co nám chybí, nebo nacházet spojení s tím, co nás naplňuje. Jiná možnost není. Budeme se dále rozdělovat, nebo spojovat? Je to jednoduché. Zánik nebo sjednocení.

Jsou to polarity. Rozhodujeme se, kam se přikloníme. Každý den, každou vteřinu. Každý nádech a výdech. Každý pohled. Každá naše myšlenka. Neustále. Vypadá to náročně. Ano, někdy je to fuška. Každá delší cesta se skládá ze spousty malých kroků.

Co nebo koho cestou potkáme, není náhoda. Něco si přitáhneme. Co by to mohlo být, hledejme v sobě. Nekoukejme, kde co lítá. Najděme lásku v sobě a máme na rozdávání. Když ji hledáme venku, kolem, tak nám chybí. A také to tak zůstane.

Chceme si ale v životě přeci něco užít! No jo. Záleží na tom, co to má být. Co považujeme za to, co si užíváme? Chceme pozvednout sebe, nebo ego? Jo, to jsou otázky. Někdy je volba náročná. Zvláště, když to od sebe nerozpoznáme. Dostali jsme snad možnost milovat pro to, abychom ji degradovali na získávání osobních výhod? To těžko.

Mohla by být láska a laskavost, péče a vzájemná podpora nebo sdílení ta jediná správná cesta? Jako v pohádkách? Nosí se to ještě? Nebo už? Podstata fungování světa se nemění. Tedy toho dobře fungujícího, rozvíjejícího se. Ne toho, co se žene do záhuby.

Co vlastně chceme získat? O co nám jde? Víme to vůbec? Když to uvidíme, může nás to osvobodit. Využijme čas, ten krásný jarní čas k tomu, abychom to objevili. Záblesky slunce nám svítí na cestu. Možná je v nás.