Jiří

Jméno jako z pohádky. Udatný Jiřík prostého původu zdolá draka a osvobodí princeznu i celé království. Je z něj hrdina

Aby to všichni viděli, draka dotáhne do města na princeznině pásku jako pejska na vodítku a tam ho dorazí, před zraky všech. To proto, aby nebylo pochyb, kdo je zachráncem.

Podle starých pramenů byl Jiří původně voják. Cestou do svaté země bojoval s drakem, který otravoval vzduch a žádal živá zvířata, děti a pak i princeznu k jídlu. Hrdina byl prý roku 303 sťat pro svou křesťanskou víru.

Český Jiří

Ne nadarmo říká české přísloví, že „Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři“. Jednak to různá oživlá havěť pod prvními hřejivými paprsky sluníčka skutečně dělá a pak, ten drak má přeci jen historickou tradici. Jedno o trochu starší přísloví říká, že „Svatý Jiří vstává, zemi odmykává, aby tráva rostla“. Vzhledem k tomu, že v českém kalendáři slaví Jiří svátek 24. dubna, tedy na jaře, všechno je v pořádku.

Jiříček má dneska svátek a jeho jméno v České republice stále vede - je bezkonkurenčně nejčastější.

Silný, ale dvojznačný potenciál

Nomenologický potenciál a vnitřní síla uložená ve jméně hraje stále roli. Jeho jméno je dvojznačné: prestižní a zároveň chudé. Jiří může mít významné postavení ve společnosti, ale také být vesnickým chasníkem. Pochází z řeckého „georgios“, což je někdo, kdo pracuje se zemí, tedy zemědělec - „zušlechťovatel země“. To je pravý význam řeckého slova.

Slovní význam krásně vytváří protipól honosnému významu, který mu přisoudila církev. Udatný sv. Jiří bojuje s drakem odvážně, udatně a šlechetně, se ctí a vírou. Pod vlivem římské církve byl Jiří přímo symbol těch nejskvělejších mužských vlastností. Tak si na něm její představitelé ohřívali svou mocenskou polívčičku.

Na řeckou tradici vznešenosti jména Jiří navázaly jižní a východní slovanské země a v Rusku se dokonce sv. Jiří stal součástí carského znaku. Do zbytku Evropy se jméno šířilo pomaleji, u nás je rotunda sv. Jiří na Řípu z 10. století. Křižákům se prý zjevil v plném lesku své rytířské zbroje a ochraňoval je v boji. Tak sv. Jiří získal ojedinělé postavení s rozmachem rytířství. Stal se z něj kult. Jméno mělo exkluzivitu a bylo pronášeno při pasování na rytíře.

Lidové vrstvy si v tomto ohledu život nekomplikovaly a jméno užívaly. Rozšířilo se v 15. století mezi těmi, kdo na pasování na rytíře nemohli ani pomyslet. Ani pravoslavní Slované se tendencemi církve nijak nenechaly ovlivnit a byly tak blíže smyslu jména, jak už to u jednoduchých věcí bývá. Přilnutí k zemi pro prostou obživu, uctili svou práci se zemí, ze které vše vzchází.

Srovnáním důležitosti, jak pro šlechtice tak pro chudáky, se toto jméno stává zajímavým. V češtině je slovo šlechta od slova šlechetný. Zušlechťovatel tedy pro šlechtu znamenal symbol zušlechťování národa a lidu. Šlechta jméno chápala v obrazném slova smyslu. U prostého lidu bylo spjato celý život se zemí.

Zemědělec zušlechťoval zemi a šlechtic zemědělce. Jenže na rozdíl od chudého a udřeného zemědělce by se šlechtic sám nenajedl. Co tedy vlastně pro šlechtice znamenalo zušlechťování prostých obyvatel, je otázka, na kterou asi všichni tušíme odpověď.

Země se probouzí, patrona necháváme spát

Jiří má 24. dubna svátek již od roku 354. Rytířský kult vznikl o dost později. Termín svátku byl určen začátkem zemědělských prací, kdy je země již probuzená a lidé ji začínají zušlechťovat. Prastará symbolika souvisí s nástupem jara a připomíná Velikonoce. Slované vyháněli dobytek na pastvu, šlehali ho svěžími pruty a polévali vodou, aby ho očistili od zimy. Pohanské obyčeje, kterým se noví křesťané bránili, do tradic stejně pronikly.

Svatý Jiří zemi odmykává a tráva roste, ale on se nejspíš obrací v hrobě. Půdu znehodnocujeme, více než zušlechťujeme, a máme jak k ní, tak k přírodě obecně, většinou daleko. Země nás dosud živí, ne žádné technologie, a tak je jméno Jiří svým významem aktuální stále. Mohl by být třeba patronem zemědělství. Nebo ministerstva?