Zase se vyrojili demokraté, kterým zákony překáží.
Zauvažoval někdo nad tím, že přesvědčit několik senátorů či poslanců může být snazší, než nasbírat 50 000 podpisů? Podpisů z nichž mnohé budou pouhou recesí? Zamysleli jsme se nad tím, že pro někoho, kdo má vazby na Parlament nebo stranu je cesta přes PS či Senát tak nějak snazší? Všiml si někdo, že Tomio Okamurovi by stačil podpis jeho straníků?
Volba prezidenta je přímá, nominovat může přímo lid (a ne všichni kandidáti skutečně oněch 50 000 podpisů nasbírali). Poslanci a senátoři jsou zastupitelé, kteří mohou nominovat do přímé volby. Asi by bylo zbytečné očekávat, že to budou lidé uvážliví, kteří si dobře rozmyslí svou podporu a nebudou do kandidatury na Hrad připouštět kolemjdoucí, kteří se zastavili v parlamentní kantýně.
Senátorů je 81 a mohou tedy vygenerovat 8 prezidentských kandidátů, poslanců máme 200 a z PS se může do bojů o Hrad zapojit dalších 10 kandidátů.
Zdá se číslovka 18 někomu málo? Kolik kandidátů potřebujeme? Třicet?
Vše, co se od zákonodárců požadovalo a požaduje, bylo a je, dobře v souladu se zákonem rozmyslet svou podporu a uvážlivě vybírat vhodné kandidáty. Možností k tomu měli v souhrnu celkem 18...
