Tisíce běženců v chudých jižních státech

Objednalo si Řecko, Makedonie a další jižní státy desetitisíce běženců, aby se přes jejich území drali k severu - do Německa, Švédska či Británie? 

Každý stát je povinen dle mezinárodních úmluv běžence registrovat a dle jejich přání je pak zařadit mezi žadatele o azyl v této zemi, nebo jim umožnit další pouť. Jižní státy jsou zahlcovány touto agendou tak, že není v jejich silách ji zvládnout. V Makedonni byli běženci v takové přesile, že ani dobře vybavení policisté dav uprchlíků neudržel a ten jen ukázal zákonu dlouhý nos.

Z reportáží se dozvídáme, že běžencům se jeví evropské zábrany bezvýznamné ve srovnání se stavem bezpečnosti v zemích, odkud prchají.

Západní země, které jsou stále připravené běžence přijímat, hodnotí bohužel africký exodus jednostranně. Jejich občané jsou materiálně zabezpečení a domnívají se, že to tak bude napořád. Nepřemýšlejí o tom, co budou běženci v jejich zemích dělat. Domnívají se, že běženci přijmou západní myšlení, najdou si na trhu uplatnění a rozšíří tak multikulturní společnost. Toto však platilo pouze v době, kdy na západ odcházeli lidé za prací, která jim byla předem přislíbena. Ostatní migranti, kteří nejsou schopni asimilace, a je jich velká masa, přežívají na dávkách, ubíjí se nicneděláním a jsouce obklopeni mentální nouzi spojenou s nevybitou energií, obracejí se k radikálním odkazům islámu. 

Chápu všechny pečovatele o blaho bližních, tedy i ty, co tvrdohlavě trvají na ideích pomoci za každou cenu. Když je však někdo jednostranný, vyvolá to protireakci z opačné strany - čím extrémnější je jednostrannost multikuturalistů, tím extrémnější vznikají projevy z opačného tábora. Němci dle dnešních zpráv poukazují na stav, kdy jen některé země nesou hlavní tíhu uprchlické krize a jiné se od ní distancují. Němci a ostatní nespokojenci si však ještě neuvědomili, že vše, co se dnes děje, se děje proto, že uprchlíkům otevřeli štědrou náruč a uprchlíci jsou k této náruči přitahováni jako můry ke světlu. 

Můj varovný prst se týká především toho, co budou statísíce běženců v Evropě dělat. Pokud se Německo a Švédsko chystají stavět pyramidy nebo nějakou Evropskou zeď, bude po určitou dobu práce pro běžence. S technologickým pokrokem však pracovních příležitostí ubývá, stroje a automaty nás stále více nahrazují. Vznikají sice nejrůznější psoeudo pozice typu poradce jak vyměšovat, předpokládám však, že s chudobou se tato nabídka neslučuje, chudí na poradce naštěstí nemají a dle statistik chudých neubývá, spíše naopak.

Němci a ostatní se zamotali do vlastních sítí a očekávají, že se do těchto sítí zamotají i zbývající státy EU. Západní státy stojí a bude stát proimigrační politika obrovské sumy vyplýtvaných prostředků. Vylidněnou Afriku už si možná někteří podnikavci rozparcelovali, ale tím se nikdo v Evropě nezabývá. Do té doby, než se začne léčit příčina, nikoliv následky, se bude Evropa hroutit. Ještě je chvíli čas napřít síly správným směrem, ale do nekonečna nikdy nic netrvá. Nepřijímat ekonomické uprchlíky, ostatní držet na uzdě a připravovat je na návrat do země původu je priorita. Na mezinárodním poli prosadit rovnoprávné vztahy mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi a přísnou kontrolu dodržování obchodních pravidel. Uprchlíky učit jejich údělu, totiž, že si doma musí udělat pořádek, že většina  z nich v Evropě žádné štěstí nenalezne. Zachovat si přitom chladnou hlavu, nepodléhat ani vydírání prostřednictvím žalostných osudů jednotlivců, ani surovému tlaku rozhořčených mas.