Syrská rodina v dvoupokojovém bytě v Jihlavě? Jste padlí na hlavu?

Docela se popadám za břicho. Prý se křesťanským uprchlíkům dočasně ubytovaným v Okrouhlíku u Jihlavy nelíbí, že by měli žít v renovovaných dvoupokojových bytech, které jim město Jihlava nabídlo a uvažují o návratu zpět.

Následující text je smyšlenka, ale může se také dotknout skutečnosti.

Čeští komisaři, nebo spíše zaměstnanci nadačního fondu, úpěnlivě sháněli v Sýrii hodné křesťany, a to ne nějaký póvl, ale vzdělané a pracovité lidi. Po namáhavém snažení se jim podařilo přesvědčit dvě nebo tři desítky rodin, syrské i české úřady byly zaúkolovány a nakonec se začalo postupně dařit přesidlovat syrské rodiny do České republiky. Dělo a děje se tak za oslňující účasti kamer a hlasitých reportérů a premiér Sobotka si mne ruce, že na něj Angela hodí očko a poklepe mu na rameno a také občané budou shovívaví, vždyť se jedná o křesťany, tedy pracovité křesťany, kteří zatoužili státi se Českými občany. Jenže Syřané zjišťují, že Česká republika není dojná kráva, ale docela zaprděná zemička a že oni jsou zvyklí na zcela jiný standard.

Takže velká část cirkusu kolem přesídlených Syřanů půjde do kytek. Mě to vůbec nevadí, protože tito Syřané posílí u svých příbuzných a známých nechvalně známé přesvědčení většiny nájezdníků, že do Česka rozhodně ne.

Právě se hovoří o ochraně řeckých hranic a právně se to jeví tak, že je nerealizovatelná, protože mezinárodními vodami může plout kdo chce a kdo se dostane do vod nějakého státu, zde Řecka, má právo na azyl. Celá ta věc je ale řešitelná tak převelice snadno, tudíž je jasné, že zájem na ukončení uprchlické krize není. Stačí totiž, aby všechny přetížené země snížily sociální příspěvky pro běžence na úroveň České republiky (jsou politicky chránění, přežijí, ale musí pracovat) a je po exodu.