Romantika s ČEZem aneb Rány přímo osudové.

Na prázdniny k nám přijel i náš nejstarší vnuk. Když jsme mu večer připravovali lože, chtěl vědět, kde je baterka. To kdyby v noci nešla elektřina. Marné bylo vysvětlování, že nás vzbudí a my vše zařídíme. Vyžadoval baterku. Baterek jsme našli dostatek, ale ani jedna nebyla funkční. Nakonec nám poradil sám, protože si vzpomněl na prababičku Milušku. Ta má v předsíni krabičku a v ní zápalky a svíčku. Kdyby něco, škrtne a „budiž světlo“. Na stolek jsme tedy připravili vánoční svícen. Smáli jsme se. Rouhali jsme se. A to jsme neměli!

Skončily prázdniny. I pro mě. Jela jsem hlídat malou Elu.

Před tím, než jsem byla "hlídací", stavila jsem se u Mandlovky (tedy u Adiny - našeho knírače).     V kuchyni byly dvě velké louže. Samozřejmě, že v místech, kde dva kusy linolea nepasují k sobě a tvoří mezeru (skoro centimetrovou)! Kde jinde by se jí asi lépe čůralo? Bleskový úklid a honem, abych to všechno stihla.

Tedy vlastně i dcera, aby to všechno stihla. Matěj šel totiž poprvé po prázdninách do školky. Těšil se a byl za hasiče. Chtěl překvapit Luboška, jehož tatínek je "záchranář" z povolání. Má to tak někdo štěstí! Taky měl připravené překvapení pro kamaráda z Kamaráda Tomáše Vondráčka.  Kámen úrazu byl vylepen na dveřích. Seznamy dětí. Rozdělili je. Vondráček zůstal již rok na stejném postu - u Včeliček. Náš pan Matula postoupil do prvního patra mezi Motýlky. Řev, kopání, brek, hysterie.... "Nešlo by to nějak?" "Nešlo!!!"
Já jsem hlídala Elu. Byla přítulná, až moc a nějak se jí ani zlobit nechtělo. Divné, moc divné. Vyrazily jsme. Ela s kabelou a za ruku! Ještě divnější! Asi jí chybí parťák Matěj. A že by tak moc? Sáhla jsem jí na hlavu. Má teplotu. Ježišmarjá, to zase bude den!

Přišel doktor, prohlédl, poslechl a vydal resumé.Angína - a pořádná.
Začátek dne tedy - nic moc.
Předala jsem Elu a jela zase za psem.  Ten trucoval a nežral. Tak jsem jela domů. Taky trucovat.     A to jsem ještě netušila, že budu mít důvod. Ve schránce jsem našla mimo reklamních letáků i zmačkanou krabičku od cigaret, špačky a ještě cosi. Zase nám někdo „přál". V bytě jsem šla rozsvítit a ono NIC. Aha - to ty spratkové ze spodního bytu zase vyhodili pojistky. Bohužel - nesprávná diagnóza. Všude se svítilo, jen u nás ne. Marně jsem naháněla manžela. Nebral to a nebral a potom zase mluvil.... Po hodině, kdy se o mně pokoušel infarkt, se ozval. Jeho "Co je!!!!"  v sobě mělo příchuť čehosi hodně prudentního. Vysvětlila jsem problém. Dostalo se mi ponaučení - kam jít, co sepnout. Všechno jsem zkusila. Úplně všechno. Asi mi chybí odborné vzdělání. Tma.    A pořádná. Dovolila jsem si rušit opět jeho kruhy - "Co je zase" - bylo o poznání ponurejší. Znělo   v něm varování "Jestli si myslíš, že půjdu domů, tak s tím nepočítej!".
Počítala jsem s tím. Domů přišel. Zkusil také všechno. Dole u rozvodů byl malý nepatrný lísteček   s upozorněním, že dokud ČEZu nezaplatíme, nedostaneme "šťávu". Nejdřív bylo zpytování svědomí - co vlastně dlužíme. Potom stačil jeden telefonát na zákaznickou linku a problém byl na světě. Nedoplatek ve výši cosi kolem tisíc korun. Ve tmě a při svíčkách se doklad hledá blbě. A tak proběhla první romantická noc při svíčkách, kterou nám ČEZ nadělil. Na večeři (tlačenku s cibulí a pivo) jsme byli v restauraci a večer jsme probrali témata, na která by jindy nedošlo.

Druhý den jsem ale toužila po teplé vodě a ledničku se mi rozmrazovat, upřímně řečeno, moc nechtělo. Bohužel i po zaplacení a odeslání potvrzení o platbě jsme nevyhověli. ČEZ nám nadělil druhý romantický večer. Chtělo se mi spát, víno mi nechutnalo a měla jsem chuť na kávu. Život bez počítače mě nebavil. Snila jsem o horké koupeli.

Nastal den třetí.
Ráno jsem vstávala a měla jsem pěkně opuchlé a zalepené oko. Zánět. Nevím, kdo to tam někde řídí, ale bylo to fakt načasované. Chtěla jsem vypadat alespoň důstojně. Mé smělé plány totiž směřovaly k návštěvám důležitých institucí. Nevím, jak to přežiju. Jedno oko nateklé a od toho druhého se nedá nic lepšího čekat. Vypadám, jako bych několik nocí nespala. Že by to bylo od těch romantických večerů?

Samozřejmě jsem se stavila u Mandlovky. Ne - loužičky nebyly! Vytvořila něco mnohem lepšího. Psí exkrementy „provoněly" dům. A umístění? Opět na stejném místě - v mezeře. A tím byl předznamenán i průběh dnešního dne.
Pokud mi někdo řekne, že se mu smůla lepí na paty, vím o čem mluví. Mně se tam totiž přilepilo i něco jiného.

No a jak dopadla romantika s ČEZem?

Už zase svítíme. Lednici jsem musela rozmrazit a je v ní teď spousta místa. Podobně v mrazáku. Pračka pere, jak o život. Jenom jsme při všem tom mačkání vypínačů omylem zapnuli i podlahové topení v koupelně. A tak jsme celý den topili.

No a aby nás už ČEZ nepřekvapil, mám připravený pohotovostní balíček na lehce dostupném místě.

Baterka, víno, konzerva.

Jo a taky jsme oprášili jeden z našich letitých vánočních dárků. Pěkně velké a tlušťoučké porcelánové prasátko - pokladničku. Aje na něm PF s letopočtem. Letopočet jsme vymazali a napsali tam ČEZ.

To by bylo, abychom tomu vstřícnému a bohatému ČEZu nepřispěli i my!