Manipulátor

osobnost od narození

   Mám dva vnuky. Staršího a mladšího. Od syna a od dcery. Zádumčivého intelektuála a budoucího Casanovu. Starší Tadeáš jako by vypadl mému synovi „z oka". Malá kopie velkého Marka. Kolikrát mě uvede do rozpaků fakt, že ho i jménem syna oslovím. Zpytavě se na mne podívá a mentorsky odvrkne: „Nejsem Marek". Já vím, já moc dobře vím. Ale kdybys, kluku, věděl, jak moc se mu ve všem podobáš. Hudební talent zdědil z obou stran. Zpíval a recitoval snad od dvou let. Vybrali ho dokonce do prestižního chlapeckého pěveckého sboru.

Mladší Matěj je komediant a přírodní člověk. Co na srdci, to na jazyku. Miluje společnost a svou maminku. Nejvíc ze všech také maminku zlobí. To aby na sebe upoutal pozornost. Nejraději by ji měl jen pro sebe. Toto úsilí mu zabere většinu času. Básničky a písničky? Kdepak. To není nic pro něho.

Tadeáš jako předškolák má školku povinnou. Matěje by maminka ráda do školky protlačila. Je ale mladší a místo ve školce nebylo. No a tak v rámci ulehčení mateřských povinností, začal Matěj navštěvovat alespoň Klub „Kamarád".

Tadeáš byl na školku systematicky připravován. Babička je totiž učitelkou ve školce. Brala ho s sebou aby kluk věděl, do čeho jde. Matěj byl tzv. nepolíben dětským kolektivem, pokud nepočítáme jeho velmi krátké působení v Sokole. To ztroskotalo na docházce. Někdo by ho tam nejen musel vodit, ale vzhledem k věku by s ním musel i cvičit.

No a tak Matějovi přistříhli křidýlka. Začal chodit do „Kamaráda". Musel. Maminka ho tam přivedla a první odloučení proseděla za zdí, která je dělila. Jen ji Matěj nesměl vidět. Bučel a slzy jako hráchy by stačily na menší potok. Podruhé už to bylo lepší, protože objevil vozový park. A měli i bagr. No a potřetí už byl mazák a začal na sebe upozorňovat způsobem, který má dcera celý život nesnášela. Předváděl se a šaškoval. Podrážel si sám sobě nohy, gestikuloval rukama, padal na zem, šilhal a kroutil hlavou tak divoce, že je s podivem, že ji ještě na krku má. K tomu všemu vyrážel podivné zvuky a chodil jako robot.

Ježišmarjá, on je ten třídní šašek. Všichni se mu budou smát! A smáli. A některým se to dokonce i velmi líbilo. No a láska byla na světě. Jmenuje se Markétka a všechno, co Matěj udělá, je krásné. Směje se dopředu a jí kvůli němu i jablka. Těší se do Kamaráda a pláče, když Matěj nepřijde. Chce se s ním vodit za ruku a vyznává mu lásku. Malému Casanovi to dělá velmi dobře. Začal zpívat i recitovat. Ale jen když on chce.

Maminka Míša mi chtěla předvést Matějovy pokroky. Vyzvala ho, aby zazpíval. Ne. Sliby, výhrůžky, nic s ním nepohnulo. Nakonec se ale sám rozhodl, že zazpívá Tadeášovi. Ten zjevně nejevil absolutně žádný zájem o pěvecké umění svého bratrance. Šrouboval a připojoval a stavěl. Otravný „komárek" si ale nedal pokoj a nalétával a bzučel tak dlouho, až  Tadeáše zlomil. Aby měl pokoj.

„No, tak co je?"

 „Já ti něco pošeptám", bzučel Matěj.

„Nechci, chci si hrát".

„Ale to tě bude zajímat!" lákal a loudil malý pokušitel.

Tadeáš vyhodnotil situaci a zjistil, že mnohem jednodušší bude, když nastaví ucho:„Tak co?"

Nevím, co mu Matěj slíbil, ale pravda je, že oba odešli do dětského pokoje. Matěj nás důrazně upozornil, že tam nikdo nesmí a taky nikdo nesmí poslouchat. Tadeášova zvědavost vzrůstala a touha, mít už to všechno za sebou a vrátit se k milovanému šroubování, ho poháněla vpřed. Zabouchl dveře a pobídl Matěje k činu. Chvíli bylo ticho. Nervózní hlas Tadeáše prostupoval dveřmi. „Neslyším! Co? Že mi zazpíváš? Hmmm".

Žádné velké nadšení se nekonalo. „Tak dělej". Tichonký komáří hlásek spustil odrhovačku „Pec nám spadla". Naše zvukové orgány pouze odhadovaly, v jakém stádiu se píseň nachází.

„...dá toho čtyři rány..." no a to už zpíval i Tadeáš. Buď to už nemohl vydržet nebo napovídal. Dveře se rozlétly a my jsme si oddechli. Malý zpěváček vítězně proběhl dveřmi a se vztyčeným ukazováčkem nám pohrozil:"Nic jste neslyšeli!" Sborovým „Ne" byl uspokojen. Udivený pohled staršího vnuka naznačoval, že bychom se nad sebou měli zamyslet. Nic nekomentoval. Při představě, že bude muset znovu na soukromý koncert, rezignoval.

No a kdo byl vlastně v této kauze vítězem?

To si vyhodnoťte sami.

Hlavně, že zazpíval!

Vlastně oba.