V minulém týdnu se mi dostalo k rukám podezření vztahující se k rozhodování generální ředitelky Národního památkového ústavu Naděždy Goryczkové ve věci žádosti o navrácení poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
Podle zpráv z veřejných sdělovacích prostředků Biskupství brněnské požádalo s odvoláním na ustanovení zákona č.428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi Národní památkový ústav o vydání poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, památky, zapsané Seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Podle zveřejněných výroků ředitelky Goryczkové probíhají přípravy na uzavření smlouvy o vydání kostela, která by měla být podepsána koncem ledna 2014.
Podle mých informací v případě poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře nejsou ale naplněny podmínky pro vydání podle zákona, neboť kostel nebyl v rozhodné době majetkem Církve římskokatolické ani jí podléhajícího subjektu a dokonce ani nesloužil náboženským účelům.
Z uvedeného vyplývají dva závěry. Připravuje-li Goryczková vydání kostela, dopouští se tím zločinu zneužití pravomoci úřední osoby v souběhu se zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku. Avšak musím též připustit možnost, že Biskupství brněnské uplatnilo svůj nárok s použitím padělaných listin, prokazujících vlastnictví kostela v rozhodné době, takže ředitelka jím byla oklamána.
Ať tak či tak, ve věci jsem již podala písemnou interpelaci na ministra kultury a zároveň bylo podáno trestní oznámení.
