Když jsem získala mandát poslankyně, netušila jsem, jak časově bude moje povolání náročné. Náročné proto, že jsem od první chvíle věděla, že ji chci dělat poctivě a že je to služba lidem, která je nadřazená vlastním potřebám a na úkor rodiny.
Přesto mám dobrý pocit, že nejsem zbytečná a že si ke mně občané nacházejí cestu. O tom svědčí moje poslanecké dny, kde se mi zatím nestalo, že bych zůstala v kanceláři opuštěná. Naopak, jedna návštěva střídá druhou a často nový návštěvník sedá ještě na zahřátou židli. Co člověk, to problém, většinou díky našim zákonům a jejich nedůslednému dodržování. Skoro polovina návštěvníků přichází se sociálními problémy, kdy mají nezaměstnané děti nebo jsou sami bez práce.
Ale přicházejí za mnou i tací, kteří mají, jako já, potřebu něco udělat pro své okolí, pro děti z dětských domovů, pro nezaměstnané, se snahou vybudovat průmyslovou zónu nebo nabídnout svoje znalosti a zkušenosti. Obracejí se na mě soukromí zemědělci, drobní živnostníci, ale i občané v jejichž obcích nefunguje státní zpráva a nedodržují se zákony o obcích.
Sem tam si přijde někdo jen vylít srdíčko a ulevit si. I to patří k práci poslance. Jejich nářky i nápady jsou motivací k další práci a motorem, který mě pohání k dalším aktivitám a prostudování problematiky, o které jsem ani netušila, že existuje. Jsem ráda za každý námět, za každou myšlenku, která mě obohacuje a dodává sílu i víru, že mám tu možnost něco pro své spoluobčany udělat.
Přijďte, ráda se s vámi podělím o své zkušenosti a jsem vděčná za každý podnět, který při jeho realizaci pomůže nám všem. Víc hlav, víc nápadů, víc slušných lidí, naděje na novou budoucnost.
