Ostraváky oblafnul zákon. A přece se dusí

Včera jsme uskutečnili v Ostravě odborný seminář, který se zabýval kvalitou životního prostředí na Ostravsku. Jsem ráda, že se ho účastnili odborníci například z Ostravské univerzity, z hnutí Duha nebo z obecně prospěšné společnosti Čisté nebe. 

Na semináři jsme se jednoznačně shodli na tom, že situace na Ostravsku není vůbec dobrá. Neustálé porušování limitů znečisťujících látek na Ostravsku zapříčiňuje vznik častých smogových situací. Alarmující přitom je, že máme sice méně smogových situací, ale to je kvůli tomu, že se v roce 2012 změnil zákon a že nyní jsou mnohem volnější parametry pro vyhlášení smogové situace. 

Nyní je regulace pro polétavý prach vyhlašována až v okamžiku, kdy dvaceti čtyřhodinová průměrná koncentrace překročí 150 mikrogramů ve třech po sobě následujících dnech a musí mít stoupající tendenci. V minulosti byla regulace vyhlašována již po jednom dni překročení výše uvedení hranice. Jen pro informaci – těch 150 mikrogramů je třikrát vyšší dávka než ta denní průměr. Než se tedy spustí mechanismy snižující produkci škodlivin, stráví obyvatelé Ostravska ve zcela nevyhovujícím zdravotním prostředí o 2 dny více než podle původního zákona.

Dále situaci negativně ovlivňují poměrně nízké sazby poplatků za znečišťování pro průmyslové znečišťovatele, kdy jejich výše v porovnání s modernizací zastaralých technologií je natolik nízká, že se prostě vyplatí být zdrojem znečištění. Navíc situaci komplikuje fakt, že velcí znečišťovatelé zaměstnávají, a tedy živí velké množství lidí.
 
Svých možností nevyužívá řádně ani Moravskoslezský kraj, který by měl lépe využívat institutu integrovaného povolení, tedy závazných podmínek provozu podniku. Například krajský úřad až do 30.9. 2015 prodloužil lhůtu pro sekundární odprášení ocelárny společnosti Evraz Vítkovice Steel. Původní lhůta přitom byla do roku 2013.
 
V České republice jsou za znečištění zodpovědné i domácnosti, kdy přibližně 15% domácností topí uhlím a přibližně půl milionu kotlů nevyhovuje svým stavem předpisům.
 
Z diskuze na semináři jasně vyplynulo, že je potřeba novelizovat zákon o ochraně ovzduší a upravit prahové hodnoty pro vyhlašování regulací velkých emisních zdrojů. Na opatření není možné čekat celé tři dny, ale náprava musí započít hned po prvním dni, jak to platilo dříve. 
 
Dále je třeba zajistit, aby poplatky od velkých znečišťovatelů mířili více do postiženého kraje a aby je nevysával státní rozpočet. V rozpočtu kraje by pak tyto prostředky měly být účelově vázány na omezování dopadů znečištění ovzduší. Sazby poplatků za znečišťování je rovněž nutné upravit tak, aby svojí výší motivovali k omezování znečištění a k modernizaci provozů. 
 
Rovněž je nutné naplno rozeběhnout opatření k ochraně ovzduší, v tomto směru se velmi osvědčili tzv. kotlíkové dotace.
 
Jsem ráda, že paralelně se seminářem proběhla i návštěva premiéra Sobotky v našem kraji, při které získával aktuální informace. Problém však vyžaduje okamžité řešení, proto budu interpelovat premiéra i ministra životního prostředí a budu po nich chtít znát konkrétní opatření, která chtějí v ochraně životního prostředí učinit. 
 
Pokud by se k řešení situace a plnění svých slibů neměli, předložila bych příslušné návrhy zákonů sama.