Kam se poděla lidská důstojnost, aneb zdravotní hendikepy na ústupu

Každý z nás má ve svém okolí nebo mezi nejbližšími někoho, kdo je invalidní. Ať už částečně nebo úplně. Vzhledem k tomu, že stát se stal špatným hospodářem a peníze, které prošustroval z našich daní, potřeboval někde získat zpět, došlo k tomu, že sáhl na peníze pro ty nepotřebnější.

Bezohledně a necitelně změnil občanům se zdravotním postižením kritéria pro mobilitu a výplatu invalidních důchodů. Překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat.  Stal se zázrak a z nemocných se staly náhle zdraví. V mnoha případech to rozum nebere.

Kriteria jsou postavena tak, že neřeší zdravotní postižení jako takové, ale sociální pracovnice, která má zjistit vaši soběstačnost, přijde s dotazníkem, který je, dle mého názoru, v rozporu s listinou práv a svobod, a na jeho základě posuzují, jestli jste dementní či ne. Určitě by vás urážely otázky typu: „Víte, kde máte vypínač? Poznáte letní a zimní oblečení? Vrstvíte oblečení?“ a tak dále.

Vzhledem k tomu, že jsem touto mašinerií prošla také, byla jsem k mému údivu uznána plně mobilní. Ve zdůvodnění jsem se dočetla, že používám mobil a umím pracovat na počítači. Jak úžasné zjištění.

Pokud se slovo mobilita odvíjí od slova mobil, pak jsme mobilní téměř všichni. Lidé s postižením končetin asi dovednost na počítači, při denních potřebách, těžko ocení. K přípravě jídla, vykonání osobní hygieny, či chůzi samotné je tato znalost zcela zbytečná. Jak hluboce jsme klesli.

Nemocní a zdravotně postižení musí být dle posudkových lékařů dementní, aby získali výhody, bez kterých je jejich život téměř nemožný? A proč se to vůbec nazývá „výhody“? Copak člověk, který nemůže chodit a je odkázán na vlastní vozidlo, je ve výhodě? A pokud bude dementní, tak asi nemůže zase řídit auto.  Co za lidi sedí v posudkových komisích, kteří nečinně přihlíží, jaké paskvily jim předkládá ministerstvo, a pak podle toho ještě hodnotí?

Kam se poděla lidská důstojnost? Je třeba neprodleně prosadit zákon o odvolání politiků. Teprve potom můžeme doufat, že budou vykonávat to, co se od nich čeká – pracovat pro lidi. Zatím je opak pravdou.