Chudoba v patách

Moravskoslezský kraj není pouze Ostrava a okolí, kde sice není situace také zcela růžová, ale sto kilometrů dále na sever se rozprostírá krásná krajina Jesenicka, Bruntálska a Osoblažska.  Nádherné scenérie, kterých se však místní obyvatelé nenají.

V tamním tisku čteme, jaké má tato oblast ohromné možnosti v čerpání výhodných dlouhodobých úvěrů.

Úvěry jsou určeny k rozvoji cestovního ruchu, na podporu sociální sféry a mají sloužit k obnově nevyužitých pozemků a staveb. Základní podmínkou je finanční návratnost. A zde je ten zakopaný pes. Do oblasti, kde na jedno pracovní místo čeká čtyřicet čtyři až šedesát šest nezaměstnaných, se nikdo nehrne a místní podnikatelé jsou rádi, že vůbec přežívají a mají ještě nějakou práci. To, že tady devadesát procent lidí pracuje za minimální mzdy a v podstatě živoří, znamená, že na tyto „úžasné investice“ téměř nikdo nedosáhne.

Krásné jsou projekty sociálních služeb a podpora neziskových organizací, které v tomto regionu operují. O jejich namáhavé práci se není třeba zmiňovat. Ale výsledkem je jen hrstka nových pracovních míst právě u těchto neziskových organizací, o snižování nezaměstnanosti a lepší životní úrovni se mluvit rozhodně nedá. I když úřad Regionální rady Moravskoslezského kraje si je vědom toho, že důvodem malého zájmu o pobídky je zoufalý nedostatek peněz a tím pádem i opatrnost při investičních záměrech místních podnikatelů, nedělá nic jiného, než že tyto fakta pouze prezentuje.

A tak je celá oblast opět vydaná na pospas sama sobě. Chudoba, která postihuje stále více rodin, je výsledkem odchodu mladých, vzdělaných. Pomohly by úplně jiné dotační tituly. Takové, které by vrátily kraji původní zaměstnanost. Tedy dotace do zemědělství. Propagovat cestovní ruch je sice krásná myšlenka, ale když se není kde najíst a slušně vyspat, je tato myšlenka pouhou utopií.