Vaření je přežitek?

„Nevařím. Ať si uvaří sám, když chce něco teplého!“ „A co jíš ty?“ „Mně stačí rajčatový salát nebo bílý jogurt. Vaření je přežitek, emancipace, 21. století, jestli to ještě chlapům nedošlo, “ konstatovala kamarádka. Ona na dietě. On rohlíky s párkem, sekanou nebo majonézovým salátem. Čas od času čínská polévka. „Má oběd v práci. Co by ještě chtěl, starám se o děti. A o víkendu jdeme do hospody, tam ať si dá tu svíčkovou.“

Pro mnohé dnešní ženy vaření = přežitek, potupa, diskriminace. Existují rodiny, kde děti ani neznají společné teplé jídlo a mámu nikdy neviděly vařit. Každý si najde nějaký polotovar v ledničce, který hodí do mikrovlnky a odnese do svého pokoje. Maximálně se objedná kolektivně pizza nebo se jde něco „zhltnout“ do Meka či do nákupáku.

Nevím. Takový život si ani nedokáži představit. O kolik zážitků a vzpomínek by byl člověk bez vaření chudší? Čím by je zaplnil? Amarounama z nákupáku? Jakou rozkoš člověk může pocítit z rozmražené pizzy? Z nudlí v sójovce? Z čínské polévky? Z Makro bramboráčků? Z Ikea dortu…?

Mně vaření přijde jako umění. Snoubení chutí, barev a vůní. Požitek z jídla. Rodinná pohoda. Spokojené dítko. Manžel, který by mi po dobrém jídle snesl modré z nebe. Ono nadarmo se neříká, že láska prochází žaludkem… Vaření je pro mě i neuvěřitelný relax. A pak ta radost, když se dílo podaří. Tomuhle někdo říká přežitek? O tohle všechno bych měla přijít ve jménu EMANCIPACE???? No tak to určitě... Holky, kdybyste jen věděly, o co jste s tou vaší emancipací chudší!!!! :)