S nadšením do školy. A jinak než s tabletem to nejde?

České děti nechodí rády do školy. Tablety to mají změny. Stačí jeden Prozac po ránu a je to. Ne, teď vážně. Praha 6 v rámci projektu Škola na dotek vybavuje základní školy tablety, aby se děti do školy více těšily. Jinak to nejde?

V České Kamenici, kde mají tablety na zkoušku, dokonce děti kantory prosí, aby se hodina protáhla přes přestávku. Po vzoru toho, Praha 6 se rozhodla vybavit jimi všechny své školy, část škol získá tablety nyní, zbytek do září 2014. Děti jsou nadšené.

Nic proti, ale upřímně nad takovým projektem pochybuji. Dětem, kterým by tablet mohl ve výuce pomoci, např. takovým, které mají nějakou poruchu učení, těm se taková možnost nenabídne. Ale pro ty ostatní vskutku neexistuje jiné řešení, jak dětem zpříjemnit výuku než pomocí klikání a monitoru?

Učitel na začátku hodiny krátce vysvětlí gramatiku a děti si zbytek hodiny procvičují na cvičeních a testech v tabletu. No nevím, nevím. Chápu, že takové hodiny asi děti více baví, asi i učitele, najednou je ticho a klid, žádné překřikování, všichni zahleděni do malých obrazovek… Děti nadšení neskrývají, doma netráví volný čas jinak než s tabletem či počítačem a klikání je pro ně život, a konečně to jde i ve škole, hurá!

Ale opravdu v dětech nelze vzbudit nadšení jiným způsobem než pomocí tabletu? Je to ta cesta, kudy by se měla ubírat „škola hrou“?