Na jednu stranu se dělají výběrová řízení na tužky do kanceláře nebo sponky do sešívačky, na stranu druhou se staví v Česku nejdražší dálnice, tunely, vodárny, cyklostezky, a teď je nově plánovaná i nejdražší trasa metra v historii. To je to „státní utahování opasků“?
Nový úsek metra ze stanice Dejvická do Motola přijde na 22,6 miliardy. Kilometr přijde na 3,5 miliardy, v zahraničí se staví městské podzemky za 2 miliardy/kilometr. Stavba „samozřejmě“ nemá jen nálepku „nejdražší“, ale provází jí i v Česku standardní komplikace se špatným projektem (=nutnost víceprací a dalších a dalších peněz navíc) a nevyjasněnými eurodotacemi.
Státní úřady vypisují výběrová řízení na dodavatele kancelářských potřeb za 500 korun, ale není dne, kdy bychom neslyšeli o nějaké předražené zakázce, ať již se to týká infrastruktury nebo divadel, stadionů, hřišť nebo čehokoli jiného, co je placené z eráru. A to mluvíme jen o stavbách, takové IT zakázky… Státní=nejdražší.
Další otázkou je, zda některé stavby za takovou cenu vůbec potřebujeme? Cyklostezky od ničeho nikam? Nebo 200metrový cyklo úsek vedle Vltavy za 18 milionů (tedy 90 milionů na kilometr), což je přibližně dvojnásobek toho, co stojí stejný úsek silnice 1. třídy? Nebo příkladem může být i lahovická lávka pro cyklisty za 70 milionů, po které se nemohlo několik let kvůli problémům s nedostavěnými rampami jezdit…?
Až to vypadá, že si někdo vzal cyklisty jako rukojmí předražených zakázek, ale stejným způsobem se bohužel staví i všechny ostatní stavby: „Víme, proč je D47 nejdražší stavbou vůbec.“ „V Praze 6 má stát nejdražší parkoviště v zemi.“ „Předražená zakázka na rekonstrukci náměstí?“ „Jak se v Česku manipulují stavební tendry.“ „V Česku vzniká lupa na předražené zakázky…“ Zprávy proběhnou médii a nestane se nic. Změní se to někdy?
