Každoročně během povodní, ať jsou kdekoli, se najde několik jedinců, kteří vyrazí sjíždět vodu. Pro mě nepochopitelné. Pro někoho zábava. Adrenalin. A co záchranáři? Pro ně to má být také adrenalin při jejich zachraňování? A na účet koho?
Povodně. Záchranáři, hasiči, policisti nevědí, kam dřív skočit. Na pomoc se povolává armáda. Lidi zachraňující sebe, případně zvířata a majetek. Staví se protipovodňové hráze, pytluje se písek, odčerpává voda… internet, televize, rádio… všude zprávy o velké vodě, o záchranných akcích, o evakuovaných lidech, o hrdinství záchranářů, kteří neváhali nasadit vlastní život pro životy ostatních…
A do toho několik vodáků, kteří berou povodeň jako příležitost k adrenalinu. Příležitost k pořádné jízdě. Skoro jako rafting v Alpách...
Říká se, že za blbost se platí. Problém je, že za cizí blbost často platí někdo jiný. Třeba záchranáři, kteří musí nezodpovědné vodáky zachraňovat a kteří riskují svůj život kvůli hazardu a nezodpovědnosti. Nebo hasiči a policisté, kteří je musí v rozvodněných tocích hledat namísto záchrany jiných lidí, jiného majetku… A třeba my všichni, kteří takovou nezodpovědnost zaplatí namísto toho, aby šly peníze těm, co pomoc potřebují.
Co s takovými lidmi? Vykašlat se na ně a nechat je napospas osudu a vodě? Asi by to bylo nejjednodušší, ale nejde to. Tak co s nimi? Pakliže přežijí, napařit jim pořádnou pokutu a nechat je zaplatit veškeré výdaje spojené se záchranou. Případně je pohnat před soud. Snad by si to další dobrodruzi toužící po adrenalinové zábavě pro příště rozmysleli. Nebo snad ne?
