Na co knížky, máš júťúb!

Dětský koutek v nejmenovaném velkém knihkupectví. Dvě maminky s kafem v ruce, děcka divočí v domečku a balónkách. „No hele, Krtek a kalhotky, 89,- Kč. To kdybych mu koupila deset dílů, to je skoro tisícovka. Když mu ho pustím na júťúbu, mám to zadarmo a ještě ho to víc baví.“

„Máš recht, ty dětský knížky jsou drahý, mu je kupuje babička, ale on to stejně jenom roztrhá. Ho to vůbec nebaví. Z toho nic není.“

„No a říkala mi známá, že ten její umí ty díly i stahovat z júťúbu na dýfko, pak je pouští děckám v autě. To bych taky chtěla. Se jí zeptám, kolik by za to chtěl. Do auta se to hodí, na cesty, viď.“

Není to úplně poprvé, co jsem si vyslechla podobný rozhovor v tomto knihkupectví. Co si budeme namlouvat, většina maminek tam nechodí kvůli knihám, ale jen do dětského koutku a na kafe. Holt ten koutek udělali v knihkupectví a ne v kavárně o patro níž.

Někdy si říkám, jestli příští generace bude umět vůbec číst, když nikdy neuvidí doma nikoho, kdo by vzal něco jako KNIHA do ruky. Zachrání to ve školkách a školách? Pochybuji, v některých už dokonce nemají ani učebnice, jen dotykové tablety, aby si děti prsty o stránky neošoupaly. Nebo budou už jen knihy k poslechu, v mp3 do ipoda? Děsivá představa, bohužel dosti reálná, tahle generace bude totiž moderními technologiemi doslova "odkojená".

(…) „To mi říkej, my když jeli loni do Chorvatska, tak jsme půjčili ty přehrávače dva, aby se mohli dívat každý na svůj a Nikolas se vydržel dívat skoro 8 hodin, my skoro nestavěli, do auta je to fakt dobrý.“