Používání multimédií a internetu ve školách = zkvalitňování výuky. Ipady a notebooky místo učebnic a sešitů, videa místo pokusů naživo. Vzdělávací metody budoucnosti nebo děti uzavíráme do virtuálního světa, potažmo virtuálního vězení?
Nejsem zastánkyní striktního biflování a přísnosti ve škole à la Igor Hnízdo, jsem pro zatraktivnění výuky a „školu hrou“, ale odsud posud. Hitem výuky na základních a středních školách jsou např. multimédia – ipady, notebooky, netbooky, aplikace, internet… Zírání do obrazovek a klikání.
„Děti výuka více baví. Nemusí tahat těžké učebnice. Ušetří se za sešity nebo pokusy. Videa přiblíží dětem země afrického kontinentu, pomohou zlepšit přízvuk v angličtině, zatraktivní to či ono.“ Nejsem si jistá, zda je celodenní zírání do obrazovky opravdu to pravé. Podle posledních výzkumů české děti ve srovnáních s těmi zahraničními ztrácejí více méně ve všech vyučovaných předmětech, takže je otázka, zda jde o zkvalitňování výuky či snahu mít od dětí pokoj. Klikající děti nezlobí, protože klikají, zatímco reálný svět jim uniká.
Některé děti se nedokáží odtrhnout od svých nejbližších elektronických přátel ani o přestávce a klikají neúnavně dál i během 10 minutové pauzy (a pak při obědě, po škole...) Hlavně být online. Další předmět, další aplikace, virtuální pokusy, virtuální testování, virtuální svět, ve kterém jsou lapeni a uvězněni. Místo života - scének a dialogů - videa, místo tužky klávesnice, místo posílání psaníček po třídě vzkazy přes messenger, twitter, facebook…
Děti spolu nemluví, děti spolu klikají, uvězněni ve společném světě. Ve světě, kde stejně jako ve vězení, jsou si všichni vzájemně přáteli, ale kde pravého (rozuměj živého) kamaráda nebo kamarádku má jen málokdo a z kterého mají také minimální šanci uniknout…
