Lidi, neblázněte, jsou to jenom volby

„Vezmi si tu placku.“ „Nebo ho alespoň olajkuj na facebooku nebo si tam dej tu aplikaci od Kristýny.“ „Ale můj kandidát to není.“ „Jak to? Přece nebudeš volit Zemana!“ „Tak mě nenuť, sice spolu kamarádíme přes 20 let, ale tohle není o nás dvou, o našem přátelství, jsou to volby, politika.“

„A představ si, že dokonce Pavla nešla volit, chápeš to?“ „Asi toho měla moc, nevím, to je její věc.“ „Taky jsem jí řekla, že by měla volit Karla a ona, že kterýho? Schwarzenberga, né? A ona že neví, že ho nezná.“ „No chápeš, že ho nezná?“ „Chápu, já ho taky neznám, do školy se mnou nechodil.“ „Ty jsi praštěná, proč by měl s tebou chodit do školy?“ „Jen, že ho taky neznám.“

„Stejně nechápu, proč ho nechceš. Koukni, jak je hustej.“ „Je hustej, ale je mu 75 let, to je ještě o 10 let víc než mýmu tátovi.“ „No a co? Víš, kolik se lidi dneska dožívají?“ „No jo, nějaká paní měla 115 let, když umřela, to by mohl stihnout i dva mandáty, nebo by kvůli němu mohli změnit Ústavu, že by to měl na doživotí.“ „Jak můžeš být tak cynická!? Tak si vol ty komunisty. Já tě prostě nechápu.“ „Já zase nechápu, proč se musíme furt bavit o volbách…“

Nepřipomíná vám to něco? Noviny, televize, rádio, v kanceláři, ve škole, v kavárnách... Všude je už Karla a Miloše moc. Už aby ty volby byly za námi. Dávat všanc dobré vztahy na pracovišti, přátelství, dokonce rodinu... Lidi, neblázněte přece, jsou to jenom volby!!!!