Dostat dítě do školky? To spíš na vysokou!

„Jo, dostat dneska dítě do školky je těžší než ho dostat na vysokou školu.“ „To jo, už to máte nějak pořešené?“

„To my si dáme pět nebo šest přihlášek, s jednou nemáme šanci.“ „Kolik dáte sponzorský dar?“ „Nevím, kolik se dává?“ „Kolik stojí ta soukromá v Božkově?“ „To už mi to vyjde na stejno, soukromá nebo si pořídit druhý.“ „No jestli by chtěli 20 tisíc, tak to už by se nám nevyplatilo. To je lepší mít další a být doma.“ „Mám potvrzení, že jdu do práce. Jenže to tam mají všichni.“ „Jsem samoživitelka.“ „Mám pro syna potvrzení, že potřebuje asistenta/má astma a děti s poruchama ještě berou…“„Jsem sociální případ, mám potvrzení ze sociálky, že….“ „Máme hypotéku, tak to nějak vyřešit musíme…“

Je těsně před zápisy do školky a je to tady zas, takový každoroční folklór - nedostatek míst ve státních školkách. Problém byl loni, je letos a bude i za rok. Co se změnilo od loňska? Nic.

Míst je plus/mínus stejně, poptávka převyšuje nabídku. Loni bylo v Plzni přijato do mateřinek 1435 dětí a odmítnuto 1294. Skoro polovina. Letos se očekává stejná situace vzhledem k počtu narozených dětí v posledních třech letech. Za celý rok nikdo neudělal naprosto nic, aby se situace změnila.

Bude to horké téma na pár dnů, napíše se pár článků v novinách, několik politiků nebo vedoucích pracovnic se vyjádří v tom smyslu, že čekají, až konečně přestanou rodit Husákovy děti, příp. vnoučata, protože statisticky přece porodnost klesá a pak stejně se s tím nedá nic dělat – nejsou peníze, budovy, personál,…

„Přišla jsem s tím odvoláním, musím jít do práce.“

„Musím vás zklamat, místo není. Na soukromou nemáte?“ „Ne.“ „A babičky by nehlídaly?“ „Bydlí daleko.“

„Tak si pořiďte druhé, chceš brášku nebo sestřičku, viď? A za tři roky to bude lepší, zrovna teď nám tady leží příslib evropské dotace na multifunkční centrum za několik stovek milionů, a hned potom bychom chtěli postavit tu školku, vyřešit ten nedostatek míst… Školství. To je naše priorita.“