V listopadu 1963 jsem byl studentem 3. ročníku SPŠCH v Lovosicích. Bydlel jsem na internátě školy a po oné smutné zprávě jsem si na noční stolek vystavil Kennedyho obrázek s černou páskou. Nějaký snaživec to prásknul na vedení školy a ředitel školy s tím musel něco udělat. Protože to byl velmi slušný člověk, tak si mě nepozval na kobereček, aby mě seřval, ale přišel za mnou osobně. Řekl mi že chápe, že to co se stalo je velká lidská tragedie, ale že přece jenom byl JFK představitelem imperialistické mocnosti a tak bych ten obrázek s černou páskou vystavovat neměl. Bylo vidět, že to říká nerad, ale že musí. Byla to divná doba, ale zakrátko se začalo blýskat na lepší časy, až nám z toho museli nezištní sousedé internacionálně pomoci.

"Co jsi dělal, když zabili Kennedyho?" Sloužil vlasti! Večer jsme byli povinně  v divadle v Ústí/L a oznámila nám to tam brečící šatnářka. Rádio hrálo smutný písně.

Me je vcelku jedno, ze ho zastrelili. Je to takova historicka zajimavost. Nic vic, nic min. Od te doby v Americe zastrelili tisice dalsich lidi.

Kennedyho do funkce dosadila mafie, mafie ho taky z funkce sesadila. Co jsem dělal, když ho zabili???  No na rozdíl od autorky jsem byl již na světě, ale nedělal jsem vůbec nic. Vono se dost blbě vzpomíná na to, co člověk dělal konkrétně před padesáti léty.

Pamatuji si  jako by to bylo dnes. Tehdy jako učeň jsem se večer vrátil domů s odborného výcviku, táta ucho přilepené na radiu a poslouchal Svobodnou Evropu, ostatně jako každý den, ale tentokrát u toho brečel 

Bylo mi 11 let, a bylo mi divné, že existuje země, kde lidé střílejí své prezidenty, divní kovbojové z Texasu, kteří pak ještě odprásknou i údajného vraha. Zastřelení Roberta Kennedyho (1968)  a M.L.Kinga (1968) image téhle země už nějak dokreslilo - samozřejmě tam docela dobře zapadala vietnamská válka. Násilí, smrt, zabíjení - tak člověk vnímal v té době Ameriku, což se samozřejmě komunistům velice hodilo. Na druhou stranu mě fascinovaly kovbojky a V pravé poledne byl i pro malého kluka oslnivý film, který bral za srdce.

Každá doba potřebuje idoly, zvlášť když se USA v konci padesátých let moc nevedlo. Jen nevím, zda by v dnešní době ustál svůj morální profil a styl života mimo kamery.