Letní povídka pro Víkend MF DNES. Děj i osoby jsou smyšlené, jakákoli podobnost se skutečností je čistě náhodná.
„To víš, vůbec nevím, jestli to zvládneme. Nikdy jsem nic takového nepodnikla,“ stýská si Jana do telefonního sluchátka.
„Beru si dovolenou od pozítří, na tři týdny. Víš, abychom se na to připravili, není to jen tak. Dám vědět, až to nastane… Jasně, celé tři týdny!“
„Co? Borneo. Exotika, viď…?“ nestačila ani doříct větu, když zaslechla podpatky…
„Počkej, zavolám ti později, jo?“ ukončí rychle hovor. Už se vrací.
Slečna Bc. Mgr. Vanda Irena Pecharová. Kolegyně, s kterou se nikdy neměla ráda.
Donedávna nic moc vlastně o ní nevěděla. Stačilo, co vědět musela - jméno a tituly! Však si nechala vytisknout vizitky hned druhý den, co nastoupila, a rozdávala je dokonce i uvnitř úřadu, aby náhodou nedošlo k mýlce, jak říkala. Janě stačila setkání na chodbě či v jídelně, a měla o slečně Bc. a Mgr. jasno. Jsem slečna magistra, jsem nezávislá, víte, já se vdávat nepotřebuju! Bože, zač nás trestáš? říkala si Jana v duchu, když to slyšela poprvé. Tohle nás má reprezentovat navenek? Není divu, že jako úřad mají tu nejhorší mediální pověst, když tam pracuje Vanda.
„Slečna Bc. a Mgr. Soukromá univerzita!“ uzemňovala okolí Vanda kdykoli dostala příležitost. Jana věděla svoje. Na státní vysokou školu ji nevzali, jejímu tátovi se jí zželelo a zaplatil soukromou. Jedinou zásluhu tak na získání titulu měl on. Kromě školného musel přispět i na vybudování knihovny, aby holka dostudovala a to ještě nutno dodat, že jí diplomovou práci napsali jeho firemní právníci. Nic z toho jí ale nebránilo vykřikovat: „Mám mediální studia, vím o novinařině všechno!“
Vanda. Ta, s kterou nyní sdílí kancelář. Excentrická bytost. Vandy bylo všude vidět i slyšet. K tomu úděsná drbna. Vanda, nejhorší člověk z celého úřadu. Janě lezla na nervy, ale co mohla dělat? Nechápala, že jí vůbec do tiskového oddělení vzali, ale řediteli personálnímu se holt líbila. A taky aby ne, přišla na pohovor v upnutém kostýmku, vyprsila se mu do kanceláře, mrkala kukadly a ten chudák v rozvodovém řízení se nezmohl na nic víc: „Dobrá, tak my to s Vámi zkusíme, jste přijatá!“
Vanda. Ta, která nyní vplula do kanceláře, aby hned ode dveří hlásila drby z úřadu. Jana na to neměla sílu. Poslouchat, co kdo s kým zase měl či neměl. Jaký měla klid ve své dřívější kanceláři v podkroví! Teď ale sdílí kancelář s touhle bytostí a musí s ní nějak vyjít. Nejlépe si vzít kabelku a odejít dříve. Zítra si přivstane a dodělá to, Vanda před devátou nepřijde. Večer vyráží na večírek s Agátou, jen ať si to užije, nejlépe, když bude mít kocovinu a zítra nepřijde vůbec… Už jen zítřek a tři týdny Vandu neuvidí…
„Jdu dřív, nějak mě bolí hlava, dodělám to ráno, kdyby mě někdo hledal, jsem na mobilu, jo? Užij si večírek! Ahoj!“ rozloučí se Jana a chvátá pryč.
„Ahoj, taky se měj!“ zašvitoří Vanda a už bere sluchátko do ruky. Slyšela dobře? Borneo? Tři týdny?
Počkat, to se musí zjistit! Jde se ještě podívat Janě na stůl. Leží tam. Žádanka na dovolenou. Celé tři týdny. Je to pravda. Sluch měla vždycky výborný a na tajnosti měla šestý smysl, asi nějaké třetí ucho. A to jí řeklo, že Jana jede na tři týdny na Borneo. Exotika, však to sama říkala. Vandou lomcuje vztek i závist zároveň. Co ten manžel na té Janě vidí, takový pěkný chlap? Vždyť je jak myš, nevýrazná, ani make-up do práce nenosí, řasenku nezná a ke kadeřnici snad ani nechodí. A ty modely, a ty šíleně nudné barvy! A ona si jede válet šunky na tři týdny na Borneo!
Telefon a hned spustí: „Kláro, můžeš mluvit?“
„Představ si, ta můra Jana bude mít tři týdny dovolenou. Víš, kam jede? To neuhodneš!“
„Chorvatsko, jo? Neeeee, to se podrž. Na Borneo! Jen si to představ. To je hydra, viď? Jedna z nejkrásnějších pláží světa a usedlá plochá čtyřicítka s jednodílnýma plavkama k tomu. Hele vsadím se, že ta nemá ani jedny bikiny, taky proč, že? To je spravedlnost, viď? To my bychom si to tam užily mnohem líp, co?“
„Hele, nebyl tam loni Goťák? No někdo tam byl… Bylo to na supru nebo na novinkách. Ta můra! Přijď na kafe, vygůglujeme to?!
„Koukej, ty pláže a ty hory. Krása, viď?“ přitakává Klára, Vandina nejlepší a vlastně jediná kamarádka a spojenkyně na úřadě.
„A mrkej na tohle, tady má Jana v kalendáři napsáno, přílet 24.7.2013, Frankfurt, Lufthansa.“
„Vidíš, já ti to říkala. Jedou s Němcema. Ten její je prachatej. To víš, náfuky. Lufthansa. Tři týdny. Čtyř nebo pěti hvězdičkovej hotel přímo na pláži…“
„Řekni mi, existuje spravedlnost? Taková nicka a jede si na Borneo…“
Spravedlnost fakt neexistuje, napadlo Janu při cestě z práce, když si uvědomila, že do porodu Borny zbývá týden a ona stále neví, jestli se Radka, její dcera, už domluvila s kolegou z univerzity, že by jí s tím pomohl. Takhle to opravdu být nemělo, jenže…
Radka byla vždycky do zvířat blázen a od té doby, co studovala na veterině v Brně, nemělo její bláznovství mezí. Nejdříve jim navozila domů malá zvířata – od strašilek po opičky, pak přišla ta větší, až skončili u toho, že mají doma celou farmu. Ve vesnici si musí o nich myslet, že jsou blázni tolika zvířectva, ještě že to neví nikdo z práce, co by si asi pomysleli? Natož ta blbka Vanda…
Ale nenadělá s tím nic a teď se dokonce o všechna ta zvířata musí s manželem Radkem starat sami, protože Radka dostala vysněnou stáž v pandím parku Wu-lung v Číně. Příletí až 24. a její milovaná Borny má porod už příští týden! Jana nikdy psa nerodila a upřímně doufala, že to Borny zvládne sama, protože kdyby se jí něco stalo…? Jestlipak se asi tomu kolegovi už dovolala, zamyslela se Jana, může se z Číny vůbec telefonovat?
„Borny, ahoj! Už na mě tady čekáš?“ rozzáří se Jana, když jí spatří za plotem. Radka měla pravdu. Oblíbili si jí, i když se jim zpočátku nezamlouvala. Takové zvláštní plemeno. A to exotické jméno – Borneo! Co to je? Když k tomu Radek slyšel, že za toho psa zaplatila 25 tisíc, to bylo řevu. Že prý je papírový, že se to vrátí na štěňatech, co se prodají, tatínku nezlob se…
A teď, Borny, celým jménem Borneo Abigail Tser, pudl velký královský, vrhne příští týden první štěňata. Pro Janu také premiéra. Však si na to vzala tři týdny dovolené, aby to vůbec zvládla, protože jak by to asi udělala, když je teď Radka pryč a Radek musí chodit do práce, aby tu farmu vůbec utáhli?
„Selamat pagi!“ zahlásí Vanda v 10.15 na Janu, která ani nestačí vytřeštit oči na dnešní Vandin model.
„Prosím? Dobré ráno!“ odpovídá nechápavě Jana.
„To je indonésky, to by se ti mohlo přece hodit, dobré ráno, mám trochu zpoždění!“ kvaltuje a spiklenecky zamrká umělými řasami.
Co jí to zase chytlo, říká si Jana. Indonésky? Ta holka není normální. Potkala včera na večírku nějakého Asiata, co jí to nakukal? K čemu indonéština? Nová móda? Kdy jen přijde k rozumu, říká si Jana a raději si jí nevšímá. Přetrpí s ní dnešek. Jeden den. Tři týdny jí neuvidí. Jestli jí to udělá radost?
„Selamat pagi nebo jak to bylo i tobě!“ odpoví Jana. Už jen dnešek a za chvíli stejně jede Vanda na tiskovku, hurá!!!!
Po třech týdnech do práce. Jana se cítí zoufale unavená, Borny porodila hned první sobotu celkem 11 štěňat! Šest psů a pět fenek. Té práce, co je s tím! Horší než mateřská! Už je na tohle stará! Celodenní péče o malé tvorečky, úklid, příprava mléka a dokrmování, noční buzení… Ještě že včera dorazila z Frankfurtu Radka, teď už je to na ní a ona zpátky do práce. Tedy letní dovolená za všechny prachy, jen co je pravda. Ale co, pojedou s Radkem příští rok do Chorvatska. Přes 20 let spolu a první léta také nikam nejezdili, jeden rok se to vydrží a příští rok pojedou třeba na dva týdny. Dobrý nápad, říká si Jana v duchu…
„Selamat pagi, apa khabar!“ zařve od dveří Vanda a vytrhne jí ze snění.
„Co, prosím?“ třeští Jana oči. „Jo indonéština! Dobrý den! Selamat pagi!“
Myslela, že jí to dlouho nevydrží, se vším většinou práskne hned, ať už to byl spinning nebo italština, a heleďme se, už tři týdny se učí indonésky.
„Tak jak bylo v Indonésii? Máš fotky? Co hotel? Jaký jsou tam pláže? Chlapi? Potkala jsi tam někoho známýho?“ vyzvídá Vanda. „Jsem jedno velké ucho!“
„Co prosím? Já nikdy v Indonésii nebyla, jak to mám vědět?“ zděšeně odvětí Jana.
„Nebyla, jo? Celý úřad je toho plný, jak jste byli slavit výročí svatby v Indonésii! Tři týdny exotické, pěkně snobácké dovolené, s německou cestovkou, let z Frankfurtu. Pětihvězdičkový hotel, luxus, pláže, drinky, speciality! A ty, mně, tvojí kolegyňce, ani nemůžeš říct víc, jo? Ty jsi pěkná sketa!“
„Vando, ale já opravdu nevím, o čem mluvíš? Já na žádné dovolené nebyla!“
„Fakt, jo? A ty tři týdny na Borneu jsou jako, co? To je jako ta nijaká dovolená? Vám snobům prostě není nic dost recht, ani to Borneo!“
