Být živnostníkem je hrozně prima, žije blaženě na úkor ostatních. Když je to tak prima, nechť je to povinnost. Jako byla povinná vojna, zaveďme pravidlo, že kdo chce do politiky, musí být živnostníkem nebo podnikatelem minimálně 2 roky. A nezkrachovat.
Každému politikovi dejme 3 měsíce na vymyšlení podnikatelského záměru a na založení živnosti se vším, co k tomu patří. Od registrací na úřadech po zavedení telefonní linky, internetu nebo zařízení elektronického podpisu. Dalších 21 měsíců si dotyčný bude shánět zakázky, vymýšlet firemní a reklamní strategii, ucházet se o veřejné zakázky, zúčastňovat se e-aukcí, řešit objednávky, vydávat faktury, vyřizovat reklamace, uhánět neplatiče, najímat/vyhazovat zaměstnance (přihlašovat/odhlašovat, řešit nemocenské, odvody, zdravotní prohlídky…) vést účetnictví, školit bezpečnost práce a řidiče, dodržovat hygienická, zdravotní a další tisíce jiných nařízení, vyřizovat záležitosti na úřadech, platit daně, DPH, sociální, zdravotní, vést evidenci o všem možném a vyplňovat statistiky… (doplňte si další ze svého oboru)
Každý, kdo do 24 měsíců nezkrachuje a rozjede živnost, dostane možnost jít do politiky – komunální, krajské nebo celostátní. Samozřejmě je otázkou, kdo by ještě do politiky po rozjetí úspěšného podnikání chtěl, že?
Ale bylo by to dobré síto a zkušenost i pro ně samé. Jednak by se konečně dozvěděli z praxe, co se za kterou vyhláškou, nařízením či zákonem skrývá a za druhé by je ani ve snu nenapadlo vyslovit v souvislosti s živnostníkem slovo parazit. Parazitem je totiž v téhle zemi úplně někdo jiný.
