O intimnostech, které nás mohou připravit o kalhoty!

Ahoj, lidi! Dovolte mi začít otázkou: Co je to intimnost? Člověk by si myslel, že to je něco, co se odehrává...

Přátelé, dovolte mi začít otázkou: Co je to intimnost? Člověk by si myslel, že je to něco, co se odehrává za zavřenými dveřmi, mezi dvěma dušemi, nebo aspoň mezi člověkem a jeho zrcadlem. Ale v dnešní době, kdy svět propojuje dráty, kabely a neviditelné vlny, se zdá, že intimnost nabyla nového významu. Intimní už není jen to, co schováte pod peřinu, ale i to, co nosíte v peněžence, v bance, ba dokonce v těch tajemných číslicích, co vám umožňují platit za buchty přes počítač. A právě o těchto intimnostech, přátelé, si dnes musíme popovídat – s lehkým úsměvem, ale vážným záměrem.
Představte si: Sedíte si doma, popíjíte čaj, a najednou zvoní telefon. Na druhém konci příjemný hlas, který zní jako váš starý známý, nebo snad někdo z banky, či dokonce policie. „Dobrý den,“ říká ten hlas, „všimli jsme si podivné aktivity na vašem účtu!“ Nebo: „Máme pro vás jedinečnou investiční příležitost!“ Anebo, a to je ještě lepší: „Váš synovec je v maléru, rychle pošlete peníze!“ A vy, člověk s dobrým srdcem, začnete mít pocit, že se svět otřásá v základech. Srdce vám buší, ruce se třesou, a než se nadějete, už sdělujete cizímu hlasu své jméno, číslo účtu, heslo, a možná i to, co jste měli včera k večeři.
Jak je to možné, ptám se, že člověk, který dokázal vydělat peníze, postavit dům, vychovat děti, nebo aspoň přežít pražskou dopravní špičku, najednou uvěří každému, kdo mu zavolá s dramatickým příběhem? Je to snad tím, že jsme takoví dobrosrdeční? Nebo tím, že ten hlas v telefonu zní tak věrohodně, jako by patřil tetě z Humpolce? Nebo je to prostě tou naší lidskou touhou věřit, že nás někdo zachrání před pohromou, či naopak obdaří zlatým dolem?
A přitom, přátelé, tyto novodobé intimnosti – čísla účtů, hesla, kódy – jsou daleko choulostivější než cokoli, co byste ukázali na pláži. Zatímco odhalení kousku kůže vám život nezničí (snad jen trochu poškádlí sousedy), sdělení bankovních údajů cizinci je jako otevřít trezor svého života a říct: „Poslužte si!“ A ti moderní zloději, ti už nelezou komínem s páčidlem v ruce. Stačí jim telefon, trocha hereckého talentu a naše neopatrnost.
Dovolte mi tedy, abych vám připomněl několik prostých pravidel, která by mohla být vyryta na každém telefonu, počítači i kavárenském stole. Za prvé: Nikdy, ale opravdu nikdy neřešte vážné věci po telefonu s někým, koho neznáte. Banka vás nejspíš nepožádá o heslo přes SMS, a policie nejspíš nebude chtít vaše úspory v obálce na rohu ulice. Za druhé: Své osobní údaje a čísla k účtům si střežte jako svůj nejmilejší kabát – nikomu je nedávejte, ani kdyby vám slibovali milionový zisk nebo záchranu před apokalypsou. A za třetí: Pokud vás někdo žádá, abyste běželi s penězi do kavárny nebo na poštu, protože „je to nutné“, zastavte se, nadechněte se a zeptejte se sami sebe – opravdu by prezident banky čekal na mě s kufříkem na Václaváku?
Přátelé, svět je plný zázraků, ale i plný těch, kdo by rádi využili naší důvěry. Buďme tedy jako ten Švejk – s úsměvem, s lehkou skepsí, ale hlavně s rozumem v hrsti. Ať si své intimnosti – ty bankovní i všechny ostatní – chráníme s láskou a opatrností.