O stolování v Čechách o Slovinsku, EU a kultuře národa

Taky jste rádi, že už tři roky patříme mezi státy EU ? Já moc, těší mě, že v Bruselu, když nás přijímali (i když pro nás hlasovalo nejméně poslanců EU, ze všech tehdy přistupujících zemí) nevěděli nic o naší kulturní vyspělosti, protože jinak by nás tam asi nevzali nikdy.

Známe to všichni, poledne, rychle vypadnout z práce a hodit do sebe narychlo někde oběd (asi jen u nás na to máme podle zákoníku práce půl hodiny)…. Taky chodím, mám restauraci vzdálenou od kanceláře asi minutu pěšky, takže šetřím čas na cestě. Je to restaurace v okolí vyhlášená a často se tam čeká na místo u stolu, už vím proč. Přijdete do restaurace, rozeženete rukama cigaretový kouř aby jste nevrazili do číšníka, rozhlédnete se po stavu jednotlivých talířů a stoupnete si k někomu, kdo zrovna dojídá. Ulovíte místo u stolu, poté co někomu funíte 5 min do zátylku než zaplatí, event. si přisednete někam kde zbývá nějaká židle. Po usednutí se věnujete studiu jídelního lístku (který jste si po cestě ke stolu jako host znalý poměrů vzali ze stolečku sami), jako vždy je na výběr asi z 10 jídel (někdy i jedno jídlo obmění, takže si jej okamžitě dáte) a čekáte….. Kolem pobíhá číšník, patrně je trochu slepý protože si vás ne a ne všimnout, máváte tedy rukama až upoutáte pozornost vrchního, přijde a zeptá se co si dáte k pití, objednáte a čekáte na druhého co objednává jídlo, jenže on ho zároveň roznáší těm co měli to štěstí a uhnali ho před vámi, 5 min, 10, 20 a hurá je tu. Objednáte a čekáte…. Po dalších 10 min, je jídlo na stole, porce jsou pěkné, jídlo ujde (proto tam ještě taky lidé chodí), najíte se a čekáte…. Po dlouhých 10 min. čučení do talíře s ubrouskem přijde číšník, odnese jej, řeknete že platíte (a lacino tu není, porce 80,- až 120,- Kč) a čekáte…… Za dalších 5 min (ty strávíte konverzací s někým kdo už vám funí za krk a mele nesmysly z hladu) přijde vrchní a zaplatíte. Po takovém obědě by člověk měl mít nárok na volno kvůli regeneraci nervových buněk, ale co jsme Češi něco vydržíme. Jistě namítnete, že můžu jít jinam, zkoušel jsem to věřte že s malými obměnami je to všude stejné, holt asi je restaurací pořád málo a nebo jsme opravdu národ nekulturní co se s takovým stolováním spokojí a neremcá.. Udělal jsem si na státní svátky (Cyril a Metoděj a Mistr Jan Hus) prodloužený víkend u moře, malebné městečko ve Slovinsku jménem Izola jsem vybral metodou náhodného výběru, není to daleko a je to u moře. Po 7 hodinách jízdy autem jste v jiném světě, ale stejné Evropské unii. Přiznám se jel jsem tam poprvé a s obavami co jsou ti Slovinci zač, jak to tam asi po válce může vypadat se službami, lidmi, ulicemi… Během půl hodiny v první turistické agentuře na kterou narazíte si bez jakékoliv rezervace domluvíte ubytování (apartmá pro 3 lidi, 2 ložnice, obývák, kuchyň, koupelna) za 50 euro na den (na jednoho asi 500,- Kč za noc) Šok ! Bydlíme asi 20 m od pláže a výhled je na moře na jednu stranu a na přístav na druhou. Pokoje naklizené, vše čisté, samozřejmě plně zařízené. Protože máte hlad zajdete do první restaurace co vidíte, zahrádka přímo v přístavu, žádní cizinci, jen místní. Okamžitě je u vás pohledná servírka s lístkem, než jej stačíte přelouskat (je i v němčině a angličtině) stojí před vámi objednané pití, objednáte si mořské plody, nebo čerstvé ryby (cena od 3 do 10 euro) Samozřejmostí je salát, výborný olivový olej a krásně křupavý chléb. Po skvělém obědě chcete platit, dostanete (všude) lístek z pokladny a panáka jejich výborné slivovice, které se tu říká Viljamovka jen tak jako poděkování gratis. Dojdete na pláž, lehátka zdarma, slunečníky také, několik hospůdek se sezením, bazén s mořskou vodou asi 2 metry od moře určený pro děti a postižené lidi, zdarma veřejné záchodky, které každou hodinu nějaká paní obětavě vytírá a uklízí a doplňuje bělostným toaletním papírem…… Pivo za 1,50 eura vám servírka nosí málem do moře, kde vás sleduje plavčík kdyby jste se náhodou rozhodli na této městské pláži utopit….. Druhý den na vás v restauraci už servírka ještě na ulici volá „čau“ usmívá se a doporučuje něco k jídlu. Zkrátka takový malý ráj na zemi, mimo turistická centra 150 km vzdáleného Chorvatska (mimochodem jak se mi povedlo zjistit Chorvati sem jezdí za odpočinkem od Čechů) Ale co mě nejvíce překvapilo, jak se ti Slovinci hodí do té EU, pár let po válce, ale služby a lidé v nich pracující jsou několikanásobně dál (a výš) než u nás a troufnu si říci že lepší než třeba Španělsko nebo Itálie a to si myslíme jak to té Evropě ukážeme. Houby máme se sakra co učit a až se jednou nad naší českou povahou a kulturou žití a stolování zamyslíme to bude ráj… Jen to moře bude pořád chybět.