Tak jsem se dnes dočetl, kolik že vlastně je „efektivní“ vynaložit na rok kvalitního života jednoho pacienta. Je to 1,12 milionu korun za rok. Dávat prý víc na léčbu jednoho pacienta je „pro společnost nepříliš nákladově efektivní“.
To spočítali ekonomové, kteří varují, že si budeme muset zvyknout na to, že se i v tak citlivé věci, jako je zdraví, bude muset počítat. Jako příklad uvádějí např. Kanadu, nebo Velkou Británii kde jsou ty částky velmi podobné jako u nás.Pacient se léčí a pojišťovna počítá (náklady na léky, zákroky lékařů, hospitalizaci atd..) a jakmile částka dosáhne hranice „efektivity“ úřad přijde a může říct : Léčit vás tímto lékem je příliš nákladné, můžeme vám nabídnout léčbu starším (levnějším),ale pokud stojíte o ten novější, musíte si jej doplatit. Zajímavá myšlenka, jen co je pravda. Chápu, že je třeba opravdu i v tak citlivé věci, jako je zdraví počítat, ale nedovedu si představit, jak to funguje v praxi a připadá mi poněkud necitlivé řešit peníze v okamžiku, kdy třeba ležíte na onkologickém oddělení a takhle odpoledne uprostřed chemoterapie přijde úředník a vystaví vám tímto způsobem účet a dohaduje se s vámi, zda si připlatíte, nebo zda vám začnou podávat starší lék ….. Ale napadlo mě, že by ekonomové mohli spočítat stejnou nebo podobnou metodou míru efektivní nákladovosti v jiných oblastech, například míru efektivních nákladů na ministerstva, úřady, parlament… a nakonec na jednotlivé politiky. Ta hranice by byla pevně daná a ve chvíli, kdy by hrozilo, že ji překročí, řeklo by se „začínáte být ekonomicky neefektivní, můžete si buď na svůj úřad ze svého doplatit a nebo vám do konce roku nebudeme vyplácet mzdu, ani platit žádné další potřeby.“ Myslím, že i politici by si měli zvyknout, že i v tak citlivé věci jako jsou náklady na ně a jejich úřady se bude muset počítat…. Tím měla začít reforma veřejných financí a třeba bychom se z těch státních seker co jich bylo zatnuto nepočítaně, jednou dostali……
