Předsednictví skončilo (Ještě jednou o naší evropské ostudě)

V mediálním zájmu o pokusy sestavit překlenovací vládu nyní trochu zaniká stav, do kterého se dostal obraz naší země na evropském kolbišti v souvislosti s pádem vlády předsedající země EU. Některé české politické strany sice ještě mluví o nutnosti dokončit předsednictví, v praxi je ale jasné, že naše předsednictví v plnohodnotné podobě již skončilo.

Čeští socialisté rádi tento fakt zpochybňují a argumentují skutečností, že nejsme první zemí Unie, která během svého předsednictví vyměnila vládu. A opravdu Dánsko v roce 1993 zažilo pád konzervativní vlády a nástup socialistů, z čehož vyplývá, že socialisté napříč Evropou si s pověstí svých států v EU tradičně příliš hlavu nelámou. Vlády se změnily během předsednictví na počátku 90. let také ve Francii a v Itálii. V obou případech se ovšem příčinou výměny vládního týmu staly volby.

Faul z vlastních řad

Česká republika v roce 2009 ale není v pozici Francie či Dánska v 90. letech. A to hned ze dvou důvodů. Zaprvé důležitost a vliv předsednické země od 90. let výrazně narostl. A zadruhé nezapomínejme na fakt, že ČR byla první předsedající země z bývalého sovětského bloku. Už dlouho před naším nástupem do předsednické role zaznívaly ze západní části kontinentu pochyby, zda relativně malá, postkomunistická země může řídit Evropu. Po pár týdnech předsednictví ovšem většina škarohlídů musela na otázku po naší schopnosti předsedat odpovídat kladně. Dnes bohužel titíž kritici rotujícího předsednictví mohou opět nahlas pochybovat. Nezodpovědné chování části českých politiků jim totiž přineslo nový vítr do plachet…    

Nováček šéfem? Ani náhodou

Upozornit je třeba ještě na jednu okolnost. I rada ministrů, která stojí v čele důležitých rozhodování v EU, je kolektivem lidí, v nichž platí základní zákonnosti lidské společnosti. Jen naivka proto může věřit, že nová vláda může na evropské scéně něco zachraňovat. Představa, že přijdete jako nováček mezi 26 svých ostřílených ministerských kolegů a budete jim okamžitě bez problémů „šéfovat“, je proto bez pochyby lichá. Ano, Čech bude i po zbytek předsednictví evropským schůzím formálně předsedat, ovlivňovat evropskou agendu bude ale bohužel jen okrajově.

Škoda. Další podobná příležitost se nám naskytne nejdříve za 13 let a už v žádném případě nebude mít punc něčeho historicky výjimečného.