Musí být Utopie nutně utopií?

Chtěli byste žít ve státě, kde vše funguje ideálně, nebo alespoň optimálně? Pak musíte věřit a usilovat o Boží království nebo komunismus.

Představy o ideálním životě má každý z nás. Jsou různé a pochopitelně individuální, ale snad by se daly shrnout do jednoduchých frází:

1) abychom se my a naši blízcí ve zdraví dožili vysokého věku

2) abychom neměli hlad a dobře bydleli

3) abychom si mohli koupit věci, které nám ulehčují a zpříjemňují život

4) abychom si na to mohli svou prací vydělat a nebyli závislí na jiných

5) abychom měli reálnou svobodu a rovná práva i povinnosti

6) abychom mohli "mluvit" do správy věcí veřejných

7) aby nás nepotkalo nic špatného a byli v bezpečí

To přece nejsou žádné fantazie a nesplnitelná přání, to byly a jsou prosté a jednoduché představy o životě snad každého člověka. Co nám brání takto žít? Především to, že nejsme všichni stejní, že jsou lidé, kterým je to málo a chtěli by mnohem víc. Přestože jsou líní a pohodlní, chtěli by žít v blahobytu bez vlastní práce a přičinění. Proto kradou, podvádějí, lžou a vraždí. Někteří jiní, kteří měli více štěstí a prací, pílí a houževnatostí dosáhli bohatství, jsou zase lakomí, nenasytní a sobečtí. To však není neměnný a definitivní stav. Lze to změnit a já věřím, že jednou se to podaří. Tolik snad úvodem mého zamyšlení.

Z mého laického pohledu je představa o nesmrtelnosti a posmrtném životě v jakémsi nadpozemském ráji království Božího stejně nepochopitelná, jako nekonečnost vesmíru nebo fungování internetu. Odvážné a moderní názory některých "Bibliofilů" mě však zaujaly. Tvrdí totiž, že učení Krista a slova Bible o vykoupení a životě blahoslavených v království Božím je jen podobenstvím a poselstvím, které ve skutečnosti má věřící dovést k takovému způsobu života, který ve svých důsledcích neodvratně povede k vytvoření "ráje", neboli fungujícímu mocenskému systému - ideálnímu státu. Nebesa jsou synonymem vládní moci lidu, důraz je kladen na spravedlnost a rovnost (právní stát) a svoboda je chápána jako uplatňování jednoty lidských práv a odpovědnosti všemi bez rozdílu.

Podle Matouše 21:43, Lukáše 10:7, Pavla k Tess. 3:10 a jiných v takovém státě bude dělník hoden své mzdy, kdo nebude chtít pracovat ať také nejí, bohatí nebudou lakomí a nebudou se povyšovat atd. Nastane tak šťastný život ve spravedlivém státě všem, kteří budou žít podle učení Ježíše a budou v takový stát věřit a usilovat o jeho vytvoření. Cílem nemá být hromadění bohatství, ale především bohatství mravní a duchovní v dostatečně slušných materiálních podmínkách.

Bible již sama o sobě nám předkládá "návod" jak žít a jak se chovat. Mnohé z toho jsme v křesťanském světě již dávno převzali - nepokradeš, nezabiješ, cti otce i matku svou ... Z tohoto hlediska ji tedy nevidím jako utopii, jako souhrn "fantasmagorických" dogmat nebo nereálných představ a přání, ale jako naprosto konkrétní a reálný dlouhodobý "plán vybudování dobře fungující společnosti a jejího státu" za předpokladu dodržení určitých zásad a pravidel.

Protože v "knize knih" nalezneme i zmínky o zlu, lidských chybách, špatných vlastnostech, lákavém životě v hříchu a svodech Ďábla, lze z toho vyvodit, že ani nepředpokládá jakousi ideální společnost asketů, "svatých" a ideálních lidí.

Co jsem si tedy ze své velmi skromné znalosti Bible a svých omezených vědomostech vyvodil?

1) Před 2. tisíci let žili lidé ve velkém útisku, nespravedlnosti, nerovnosti a převážná většina v materiální nouzi, zcela odkázáni na zvůli a rozmary několika bohatých a mocných, zlomeni a bez svobody, naděje a životních perspektiv. Tam vzniká myšlenka Božího království - touha po lepším životě.

2) Budou-li lidé žít podle křesťanského učení (ne doslova jako "svíčkové báby") aniž by věřili v Boha a posmrtný život, mohou dosáhnout svobody a spravedlnosti v právním státě.

3) Zdrojem moci má být lid, lidská práva mají být dodržována a střežena, zdrojem majetku má být poctivá práce a majetek nemá být zdrojem moci, bezpráví, vyjímečného postavení a zvláštních výhod. Vykořisťování člověka člověkem je nemorální a nepřípustné. Vlastnictví může být osobní, soukromé, družstevní, kolektivní i společenské a má existovat svobodný trh a konkurence.

4) Společnost má považovat za přirozené postarat se o všechny členy společnosti, o nemohoucí, slabé, nemocné, děti i starce a potřebné.

5) Špatné vlastnosti u lidí je nutné výchovou odstraňovat a tam, kde se projeví v činech, je nutné je spravedlivě soudit a trestat, ale také umět odpouštět. S jinými státy a národy je nutné žít v míru a oboustranně prospěšné spolupráci. Proti útoku a napadení je však nutné se bránit silou.

6) Lidé se mají živit poctivou prací, ze které jedině plyne blahobyt a bohatství. Nemají se však oddávat konzumnímu životu, obžérství a nemravnostem, měli by žít skromně, čímž není myšleno v bídě a askezi. Ale ten, kdo pracuje, nesmí trpět nouzí.

7) Království Božího, neboli z dnešního pohledu  demokratického státu, lidských práv a svobod, rovnosti a spravedlnosti lze dosáhnout. Není to pouhá utopie. V existenci takového státu však musí lidé věřit, musí o něj usilovat. Začít musí nejprve každý u sebe, musí nejdřív změnit sebe a potom je velká naděje, že se změní i celá společnost.

Podíváme-li se na to, jaká je dnes naše společnost, kdo nám vládne a jak spravuje naši republiku, jak jsou v reálu a ne proklamačně uplatňovány svobody a lidská práva, jak se chovají někteří bohatí a mocní, kolik lidí má velké problémy se uživit poctivou prací (mají-li vůbec nějakou), jak krádeže, podvody a kriminalita je vyšetřována, souzena a trestána, jaký je úpadek mravů a mezilidských vztahů, máme k "Božímu království" ještě hodně daleko.

Domnívám se, že bez ohledu na to, zda jsme nebo nejsme věřící křesťané (sám jsem ateista), jsme-li politicky  názorově vlevo nebo vpravo (sám jsem vlevo), lze takovou vizi uspořádání společnosti a státu akceptovat a nalézt společenský konsensus, aniž bychom se museli stát věřícími, navštěvovat chrámy a modlit se, aniž bychom museli vstupovat do politických stran, navštěvovat předvolební mítinky a skandovat agitační hesla. Buďme prostě jen slušnými lidmi, poctivě se živícími prací a schopnými se postavit bezpráví a šikaně. A až půjdeme k volbám, přemýšlejme uvážlivě komu dáme důvěru nás zastupovat.