Diktát nebo volba. Nedělní zamyšlení.

Říká se více hlav, víc rozumu. Ale také více názorů a zájmů. Proto má-li se o něčem v kolektivu, skupině, partě, regionu i celé společnosti rozhodnout, existují v zásadě dvě možnosti: diktát nebo volba.

Diktát je sice nedemokratický způsob rozhodování, ale v mnoha případech jedině možný. Například v armádě je nemyslitelné, aby mužstvo nebo příslušníci vojenské jednotky rozhodovali volbou o taktice, způsobu provedení bojové operace, použití bojových prostředků a podobně. Od toho je tu velitel. V podnikatelském prostředí se majitel může s kolektivem zaměstnanců radit, zjišťovat názory podřízených, může s lidmi diskutovat o řadě věcí, ale demokratické volby budou asi tou nejméně efektivní formou řízení firmy, ne-li přímo vyloučenou. Od toho je tu majitel, manažer, mistr ap. Jsou zkrátka oblasti, kde bez diskuze rozhoduje "šéf" a nějaká demokracie je prostě vyloučena.

Existuje však nepřeberné množství situací, ve kterých se lidé z pochopitelných názorových rozdílů dobrovolně nebo z nutnosti uchylují k demokratickému rozhodnutí volbou. Volí si svého vedoucího, volí směr a cíl cesty, volí mezi možnými variantami řešení, volí mezi ano či ne. Tento způsob rozhodování od nepaměti spočívá na konsensuálním přijetí principu většiny a menšiny. Veřejným nebo tajným hlasováním se rozhodne tak, že menšina se podřizuje většině. Ne všichni s výsledkem volby sice souhlasí, ale víceméně jej dobrovolně akceptují. Je to jednoduchý, osvědčený a ničím nenahraditelný způsob kolektivního nebo skupinového rozhodování. Je to fair play.

Jednoduše řečeno, výsledkem každé volby je vždy jedno řešení, jeden "vítěz". I ve společnosti se o způsobu řešení rozhoduje převážně volbou. Skupina lidí stejných názorů se spojí a k prosazení svých názorů založí politickou stranu nebo hnutí. Své názory a zájmy vyjádří v programu a s ním kandidují ve volbách. Občané mají samozřejmě také své názory a zájmy a tak svůj hlas odevzdají tomu, kdo jejich názory a zájmy nejlépe reprezentuje. Ta politická strana nebo hnutí, které od občanů získá nejvíce hlasů, se stává vítězem voleb a pro následující volební období má mandát k rozhodování.

Vítěz bere vše, teď musí prokázat svoje schopnosti při realizaci svého volebního programu, své politiky. Osvědčí-li se, v příštích volbách má velkou šanci opět zvítězit. Zklame-li, prohraje a občané si vyberou někoho jiného, kdo bude podle jejich vůle řídit stát.

Je zažitou představou a praxí, že levici musí nahradit pravice a pravici zase levice. To je přece nesmysl. Špatnou levici nebo pravici může nahradit lepší levice nebo pravice.

Myslím si, že náš poměrný volební systém je špatný a příčinou všeho zlého. Ty téměř reálné šance všech, zákulisní povolební čachry, vytváření různých koalic a opozičních smluv jen vytvářejí živnou půdu pro korupci, vynášejí do rozhodovacích pozic strany a osobnosti s malým procentem úspěšnosti, vládě ani parlamentu se nedaří prosazovat své záměry a volební program, dochází k mnoha kompromisům, voliči v tom vidí pohrdání jejich vůlí, jsou nespokojeni a v konečném důsledku nikdo za nic nenese odpovědnost. Naše politická scéna již dvacet let o tom podává důkazy. Volební a povolební koaliční kolotoč stále stejných stran a politiků, brontosaurů politiky, svalování viny jeden na druhého, těžko prokazatelný, ale evidentní vliv mocných zákulisních sil na politiku, korupční skandály a aféry, zabývání se vším možným jen ne řízením státu, přijímání špatných zákonů, rozhazování veřejných prostředků atd. dokonale "otrávily" občany a vedou náš stát od deseti k pěti.

Mám jednoznačnou přestavu o volebním systému vyjádřenou heslem Vítěz bere vše! Politická strana nebo hnutí, které ve volbách získá největší počet hlasů musí dostat 51% mandátů v Parlamentu, právo sestavit si vládu podle svého uvážení a po celé volební období být jedinným a naprosto morálně, politicky i trestně odpovědným za své rozhodnutí a činy. Již se nebudou moci vymlouvat na opozici, na to, že to či ono chtěli ale nemohli, že jim někdo házel klacky pod nohy apod. Tady máš šanci, tak ukaž co umíš. Zklameš-li, poletíš od válu! A třeba i do kriminálu, prokáže-li se ti porušení zákona.

V příštích volbách buďto obhájí svoji práci, nebo je vystřídá někdo jiný. Nevidím jinou cestu, jak se z dnešního politického, ekonomického a mravního marasmu dostat. Demokratickou radikální změnou volebního systému nebo násilnou občanskou revolucí. A můžete mi věřit - nemám nyní na mysli ani pravici, ani levici. Mám na mysli jen slušné a pracovité občany, kteří si po právu zaslouží slušnou a pracovitou vládu. A abych řekl úplnou pravdu, dnes je mi už naprosto lhostejné, kdo bude vládnout - rudý, hnědý, modrý, zelený, oranžový nebo bílý. Hlavně ať už to je konečně někdo, u koho budou prospěch a prosperita obanů a republiky na prvním místě, nebude kupčit, krást a podvádět, dodrží dané slovo a čelem se postaví k odpovědnosti za svá rozhodnutí.