Toto se týká nejen dnešní marketingové propagační masáže prodejů, ale týká se to i dnešních politických rozhodnutí. Jsou slevy v plošné míře potřebné?
„Nechci slevu zadarmo.“ napadlo by nejednoho při zjištění informace, že se plánuje plošné zavedení obědů zdarma pro naše děti, navštěvující poslední ročník školky (taktéž nazývaný povinný) a prvních tří tříd základní školy. Při plošném zavedení budeme platit 22,- (průměrná cena oběda dle analýz, ale v některých školách je tato cena vyšší) odhadem dle statistik 700tis dětem, což během měsíce jsou sice necelé dvě miliardy, ale stát si připlatí i za zvýšený zájem o školní obědy nárůstem personálu v kuchyních. Hrubé odhady se pohybují okolo 6ti mld. ročně. Je to opravdu tak nutné a stěžejní, aby se to zavádělo plošně?
V obhajobě tohoto návrhu jsou informace o nutnosti zlepšit dětem životní situaci a odhrnout od vyloučení kolektivu s tím, že projekty „Oběd zdarma“ mají v různých regionech různé podmínky čerpání. Tak aby se to nemuselo řešit, tak se dá výhoda plošně všem. Co se ale stane jakmile se dítě ze znevýhodněných podmínek dostane do 4. třídy? Už nebudou mít na oběd, anebo stát doufá, že rodiče budou během těch tří let šetřit na léta další? Ne, toto je totiž zcela nesystémové a nelogické řešení problému, který zde vzniká. Když se odprostím od toho, že někteří se do finanční pasti dostali vlastní blbostí, tak je zde stále početná skupina lidí, kteří jsou v tom opravdu nevinně a snaží se dělat maximum. Těm bychom měli primárně pomáhat a to tak, že se udělá celoplošné pravidlo pro přidělení „Úhrady obědů dětí, navštěvující povinnou 10-ti letou školní docházku“ (1 rok mateřská škola, 9 let základní škola). Jakmile jsou lidé pod určitý příjem a bez dluhů, automatický příspěvek, pokud existují dluhy popř. exekuce, tak pouze za podmínek, že se snaží o jejich splácení, tj. aktivní v pracovním nasazení – buď aktivně hledající na úřadě práce nebo zaměstnaní. Člověk 5 let na úřadu práce bez snahy o jakoukoli rekvalifikaci či zaměstnání tento nárok ztrácí… (výčet podmínek berte jako nástřel, nikoli jako pevné memento, ale jako teoretický odrazový můstek myšlenky).
Co je matek samoživitelek, které mají problém s uživením svých dětí i z důvodu, že zde není vymahatelné výživné? Opravdu stačí, aby otec poslal jednou za rok 300,- a je to soudem považováno za to, že se snaží a nemůže být hnán k odpovědnosti? Pokud zde máme nějaké životní minimum, tak proč opravdu u otců, co neplatí nemůže být zavedeno „dětské minimum“ vyplácené státem, které by bylo dluhem daného neplatiče vůči státu? Důsledek by poté byl pro muže mnohem větší – nedostal by hypotéku, leasing, půjčku nic + dluh vůči státu by mu mohl být strháván i ze mzdy (opět jen nástřel možného řešení).
Tento článek jsem měl rozepsaný už od středy a nemohl jsem se dostat k dopsání a tak se nám zobrazily i nové informace:
Dnešní možnost řešení je doplňkovou sektorovou daní pro banky a telekomunikační firmy. Proč? Proč dávat další daně na zbytečné věci? Neměly by se spíš správně investovat už současně vybírané daně? (jen pro uklidnění je to zatím návrh ČSSD a nesouhlasí s ním ANO, ale bůh ví, co se může stát).
