Televizní diskuze byla nejubožejší,

kterou paní Jílková vedla... Bylo to asi jako když parta bezdomovců diskutuje o využití chemického názvosloví na Akademii muzických umění. Katastrofa je slabé slovo. Ředitelé se nedokázali zastat vedení škol ani pedagogů. Jedna matka by "pohlavkovala" druhá své dítě pravděpodobně bude doprovázet do školy až do devítky. Pan psycholog měl strach, aby se k němu nechodilo za trest. Paní Jílková vůbec netušila, o čem je řeč, protože byla hrubě nepřipravená. Za tento díl by ode mě měla okamžitě padáka. Byl jsem spokojen pouze s panem ministrem. V posledních šedesáti letech se tohoto rezortu zhostil jeden neumětel za druhým a tento tomu nasadil korunu - naprosto nekompetentní osoba....

Dovoluji si podotknout...

Prakticky všechny články tohoto typu mají jeden společný nešvar. Nenabízí žádná řešení reálné situace. Vždycky se doberou toho, jak BY TO MĚLO BÝT správně, ale neřeší to, že skutečnost je jiná, že to prostě správně není.

Takže tu máme drzé žáky a studenty, kteří nerespektují žádná pravidla ani učitele. Prostě tu jsou. Ne všichni, ale jsou. No a my si tedy řekneme: "Je to hrůza, ale chyba je ve výchově a v nezažitých životních hodnotách." A to je všechno. Myslíte, že tímto prohlášením rázem všichni darebové zmizí? Nikoliv. My tu máme darebáky a něco s nimi udělat prostě musíme. Tečka. To je sice neradostná, ale přesto skutečnost.

Takže já se na smlouvu taky nekoukám moc nadšeně, ale něco se udělat musí, než nastane ona ideální situace, kdy všichni budou úžasně vychovaní a zodpovědní.

Co se týká dětí jako partnera souhlasím s příspěvkem [03.09.2010 10:48 Paxa]. Děti potřebují mantinely a hranice. Stejně tak jako dospělí. Já si taky nemůžu v práci dělat prču ze šéfa a posílat ho někam.

Návod je přeci zcela jasný a konkrétní

"Cestou je jedině oboustranný respekt, úcta a partnerství"

Stačí se tímhle jenom řídit a do roka a do dne máme po problémech.

Já si ale myslím naprostý opak takovéhle humanistické tlachání o ničem to se tlachá za tím účelem aby se blokovala jakákoliv skutečná a reálná řešení, tedy třeba ty sankce na rodiče těch nezvedených spratků.

Vážený pane kolipak jste s tímhle humanistickým

žvaněním typu "Cestou je jedině oboustranný respekt, úcta a partnerství" vychoval dětí v řádné a slušné občany? U některých dětí kde se výchova nezanedbá ve věku 0-5 let tohle fungovat může ale u dětí - spratků kde ta výchova už zanedbaná byla tohle fungovat nemůže nikdy.

Opravdu se smát třeba tomu že v období vzdoru by rodič vychovával potomka nějakým oboustranným respektem, úctou a partnerstvím, ono tohle nejde ani v pozdějším věku, někdo zkrátka toho "zlého" šéfa který nepovolí zkoupit celou hračkárnu dělat musí, pokud by nemusel tak to bychom mohli zavést volební právo a trestní zodpovědnost od kojeneckého věku.  

Nějaké smlouvy s rodiči to je tady potom jediné řešení, to druhé řešení tedy povolit fyzické tresty to by opravdu dobré nebylo.

Za nevychovaného spratka který soustavně otravuje normální spolužáky by měli pykat rodiče, tedy finanční sankce, vyloučení ze školy atd., ať si to potom doma s tím svým spratkem vyřeší po svojom.

Víceméně souhlas

Problémový žák by mohl být vyloučen z hodiny. Ta by potom byla započítána jako neomluvené. Za určitý počet neomluvených hodin by byli popotahováni rodiče - neposílání dětí do škol je v řadě zemí i trestné. Beztak se všichni shodnou, že původ problémů žáků ve škole je výchova v rodině, tak ať si to rodiče řeší.

Jediné, co mě napadá, je možnost osobní msty učitele, který by toho mohl zneužít (nezdá se mi to moc pravděpodobné, ale ta možnost tu prostě je). Musel by být jednoznačný důkaz - např. záběry kamery z inkriminované hodiny.

nadpisem porusujete kodex blogera

Vidím to takhle:

1. "Smlouva" mi taky připadá jako absurdita, a to z nejednoho důvodu absurdita potenciálně velmi nebezpečná. Z pana ministra mi zavání jakési "totalitno", z něhož se mi dělá poněkud nevolno a "nervózno".

2. Dítě jako partner? Ano, ale ne za všech okolností rovnocenný. Tedy přesněji - rovnocenný coby lidská bytost se všemi svými touhami, nadějemi, obavami.... Ale už ne v míře životních zkušeností. Snažím se, aby můj potomek věděl, že na světě jsou lidé zkušenější, moudřejší a rozumnější než on, a že v určitých situacích se zachová podle jejich instrukce (například sem patří i to, že paní učitelka je osoba posvátná a co řekne, to platí). A ono to pak pokračuje i v dalším životě - člověk by měl vědět, že není na světě od toho, aby za každou cenu prosazoval sebe sama.

Re: Vidím to takhle:

3. Sociálně-etické výchově coby samostatnému předmětu moc nefandím. Určité věci, když je institucionalizujete, spíš je tím degradujete. Já vím, ono se to hezky mluví, ale on ten pes je opravdu zakopaný v nastavení  hodnot ve společnosti jako takové - ne parciálně jen ve škole nebo rodině. Respekt, soucit, laskavost, velkorysost, pokora, odvaha - to jsou vlastnosti, které by měly být adorovány a opěvovány; nikoliv předstírání, bezohlednost, schopnost nastavit dobře mimikri, průbojnost pro průbojnost samu apod. Jenže takovéhle změny celospolečenského klimatu se nedějí ze dne na den, s tím se musíme smířit. Ale žádné instituce to nezachrání, jen každý jeden z nás - a nesmíme propadat malomyslnosti, že jedinec nic nezmůže.

a proč děti

Nestačil by právník??? ten by snad rodičům vysvětlil, že nemůžou nikomu cizímu udělit právo aby směl fackovat nebo seřezat jejich děti, ani žádnou smlouvou, ani jinak. Že prostě dítě je samostatná osoba s právy které se mu nemůžou (dejme tomu bez výroku soudu) odebrat. Když ho někdo zfackuje nebo seřeže, tak si dítě může jít stěžovat, ať je to jeho rodič nebo učitel se smlouvou, která je od začátku neplatná...