Je rozdil mezi vychovnym placnutim nebo pohlavkem a skutecnym tyranim. Fyzicky trest se ostatne popisuje uz v bibli...

Tam se popisuje i horici ker, nebo kamenovani prostitutek.

Divím se, že vám sem ještě nikdo nevložil odkaz na blog a hlavně diskusi pod blogem Šárky Medkové, kde se nedávno rozebíralo velmi podobné téma. 

Tedy nikoli, zda je fyzický trest na dítěti trestný čin, ale zda se lze bez plácnutí po zadečku, nebo přes ruku obejít. Mé názory na toto téma jsou tedy tam.

Jen doporučuji číst diskusi spíše odzadu po vláknech, na konci se již několik skalních diskutérů jen špičkovalo 

http://sarkamedkova.blog.idnes.cz/c/320292/Chces-par-na-zadek-nebo-si-o-tom-popovidame.html

Je tu k povšimnutí jedna věc. Můj článek hodnotí v nepříznivém světle proběhnuvší televizní pořad, který se dle mého zásadně nepovedl. Diskuse se ale vede, stejně jako v uvedeném pořadu, na úplně jiné téma :O>)

Je vidět, že téma trestů lidem není lhostejné. Vám pak za vložený odkaz děkuji. Článek jsem si přečetl a diskuse bude určitě velmi zajímavým studijním materiálem, který si rád projdu.

Samotný článek obsahuje podle mě klasický mýtus, že alternativou k trestům je diskuse. To je velmi rošířený omyl, který si ti, kdo neví jak jinak, berou jako svůj štít, a omluvenku, protože diskuse také nefunguje.

Je to celé o přístupu. Ve svých kurzech jsem už pár tvrdých zastánců trestů měl. Bylo příjmené, když odcházeli s opačným pohledem na věc a hlavně na sebe samotné. V tom to totiž vězí. Nehledat "pajcr", kterým bych změnil chování dítěte, ale posunout své přemýšlení a jednání s dítětem tak, abych žádný "pajcr" nepotřeboval.

Tohle ale strhne lavinu negativních reakcí, protože představa, že by člověk měl měnit svůj postoj, když dítě zlobí...... to se autor snad zbláznil, ne? Nezbláznil. Je to o širším pohledu na věc. Ale ještě spíš než o něm, je to o vlastním prožitku.

Takovém, jakým prochází rodiče v kurzech, které vedu. Na opačný pohled si tak přijdou úplně sami. Neni třeba nikoho přesvědčovat a vést plamenné pře, v nichž se snadno sklouzne k vzájmenému napadání. Kdo nevěří, ať tam běží http://www.zdenekoklestek.cz

hodím pár citací: (z mé oblíbené Hvězdné pěchoty, mimochodem napsané v roce 1959)

"My mother said violence never solves anything." "So?" Mr. Dubois looked at her bleakly. "I'm sure the city fathers of Carthage would be glad to know that."

"Anyone who clings to the historically untrue — and thoroughly immoral — doctrine that "violence never solves anything" I would advise to conjure up the ghosts of Napoleon Bonaparte and of the Duke of Wellington and let them debate it. The ghost of Hitler could referee, and the jury might well be the Dodo, the Great Auk, and the Passenger Pigeon. Violence, naked force, has settled more issues in history than has any other factor, and the contrary opinion is wishful thinking at its worst. Breeds that forget this basic truth have always paid for it with their lives and freedoms."

"One can lead a child to knowledge, but one cannot make him think."

Morals— all correct moral laws— derive from the instinct to survive. Moral behavior is survival behavior above the individual level.

Correct morality can only be derived from what man is—not from what do-gooders and well-meaning aunt Nellies would like him to be. While a judge should be benevolent in purpose; his awards should cause the criminal to suffer, else there is no punishment - and pain is the basic mechanism built into us by millions of years of evolution which safeguards us by warning when something threatens our survival. Why should society refuse to use such a highly perfected survival mechanism? Se všemi do písmena souhlasím.

No to je sice hezke, ale pojednava to o "nasili" mezi narody ci skupinami obyvatel. Je to tedy zcela mimo tema.

S prominutím, ale mělo by se rozlišovat mez výchovným pohlavkem a týráním dítěte.

Zvláště malým dětem občas některé věci nelze vysvětlit, protože to jaksi nechápou, ale malé plácnutí přes ruku je však pro ně dostatečným argumentem, že něco nemají dělat...

Ale zmlátit potomka tak, že si nemůže ani sednout na zadek, to rozhodně neuznávám.

S poslední větou souhlasím, na druhou stranu fyzické potrestání musí být dostatečně citelné, aby mělo nějaký smysl.

Pokud nejde o okamzity pohlavek jako bezprostredni reakci na precin proti dobrym mravum, ale jde o planovany akt, tak bezpochyby je to trestny cin.  

Je lepší mít aktivně rozplánované jaké tresty za jaké přečiny budou aplikovány.

Dělat to náhodně způsobí zmatek. Za jasně definovaný přečin musí přijít co nejrychleji jasně definovaný trest.

Já jsem vychoval jen dvě děti.... Myslím, že snad dobře, ale to musí zhodnotit jiní.

Z vlastní zkušenosti ale vím, že ne vždycky se dá všechno řešit jen po dobrém. Myslím, že přiměřený fyzický trest ještě nikomu neublížil, ale vždycky by se mělo jednat až o úplně poslední výchovný prostředek, kdy ostatní prostředky selhaly.

Nejvíc mě ale štve, že nevíc do toho kecají ti, kteří sami žádné děti nemají, žádné nevychovali, ale budou ostatní poučovat o tom, že děti se nikdy plácnout nemají....

respektuju rozumné argumenty obou stran. 

Pokud vám třeba tříleté dítě 10x zkouší na rušné ulici vběhnout autům pod kola a 9 proslovů se zvyšující se intenzitou hlasu nezabralo, může rodiče, který potomkovi dá pár na zadek, odsuzovat jen blázen.

Ale možná, že vývoj spěje k tomu, že každá generace rodičů je "mírumilovnější" než ta před ní a třeba bude za 100 let výprásk braný jako něco naprosto barbarského, nevím.

Co mi ale hlava nebere, je dramaturgie pořadu a soudnost některých diskutujících. S výchovou dětí má zkušenosti velká většina lidí nad 30 let a oni si tam pozvou diskutovat minimálně třetinu bezdětných mudrlantů a ti mudrlanti toto pozvání přijmou, protože mají pocit, že názor a erudici mají na cokoliv a hlavní je přece bejt v televizi...

Až bude debata o zdravotních rizicích prsních implantátů, tak tam pozvou samý chlapy bez lékařského vzdělání?

Děkuji

Výprask je trest :) Bezesporu fyzický trest :) Jenže srovnávání fackování dospělého člověka s decentním plácnutí dvouletého batolete na zadek je pouhá demagogie :) Když po "padesáté" neuposlechne a snaží se provést něco pro jeho život nebezpečného ...je tohle lehké plácnutí ... něco úplně jiného, než fyzické násilí :) Individuálně říkají dnešní poznatky z psychologie, že výchova dítěte jako taková končí někdy 5-7 rokem dítěte...co se nepovedlo v této době, již se vesměs těžko napravuje :) tedy dále od tohoto věku jde imho opravdu o násilí :) A z hlediska výchovy zbytečné ...

Že to jde bez facek, o tom není pochyb. Zastánci trestů prostě jen neví, co činí. I když jsou přesvědčeni, že ví. A tohle jejich přesvědčení je právě tím, co jim brání podívat se na věc očima druhého. Nebo vlastně svýma vlastníma očima. Protože, kdyby jim třeba v práci dal šéf facku za zvrzanou fakturu, to by nevěřili svým očím.

Všechno vychází z toho, že nejsme ochotni přijmout dítě jako bytost, která má stejnou hodnotu, ale i pocity, jako dospělí. Je to škoda. Děti by nás toho mohly hodně naučit. Takhle je zaháníme do obrany a reaktivního (namísto aktivního) jednání.

Jen jako doušku z "druhé strany".

Sám jsem to co popisujete zažíval jako kluk někdy ve 2. třídě. Nějak jsem při hodině rušil a paní učitlka mi řekla, že má svolení mé maminky mi v případě potřeby sem tam i nějakou "vrazit". Asi si tím chtěla vydobýt můj respekt. Na to konto jsem se přihlásil a řekl: "Soudružko učitelko, mě je úplně jedno, co jste si s matkou domluvila, ale mě nikdo tlouct nebude." Paní učitelka byla v šoku.

Začala na mě přes spolužáky svolávat "spravedlivý hněv". "Děti, slyšíte ho?! On říká o mamince MATKA !!!" Učitelka pokračovala: "No, to je syn, to je vděk mamince. Děti, co myslíte, dělá se tohleto?" Nechal jsem si to trochu projít hlavou, přihlásil jsem se a zeptal se, jestli Hrubín a Sládek nebo Čapek byli taky nevděční synové, když ve svých básničkách a knížkách používají slovo MATKA. Paní učitelka práskla třídnicí o stůl, řekla, že se o tom už nebudeme bavit a bylo. Moc rád na to vzpomínám.

Pro zastánce pohlavků uvádím, že se pokládám za docela slušného člověka. Nikomu jsem nikdy nic neukradl a vážně se pral snad jen jednou v životě.

ve druhé třídě jste měl v malíčku Hrubína s Čapkem, takže odhaduju, že ve čtvrté jste vystudoval jadernou fyziku, v šesté vyprojektoval Temelín a v devítce jste po neadekvátně dlouhém čekání konečně začal řídit zeměkouli.

Pak je tu druhá možnost, že jste byl skutečně nadmíru čtenářsky založený mudrlant (kdo jiný zasvěceně poučuje učitelku v sedmi letech). Ti bývají v kolektivu obyčejných dětí obzvláště oblíbení a vaše zanícení proti fyzickým trestům pak asi pramení z toho, že vás o každé velké přestávce zmydlili jako žito. Je mi samozřejmě líto, pokud vás mlátili, ale individuální trauma není důvodem k plošnému zákazů přiměřených fyzických trestů od vlastních rodičů.

Pořad jsem neviděl, názor na výchovu mám umírněný (sám jsem občas jednu dostal, sám jsem cca tak 5x jednu vsadil, u vnoučat nemám přehled, ale kolikrát to jemné připomenutí nezaškodí), takže do diskuse nemám nic kromě dotazu, zda 3. odstavec je recese, přehlédnutí či neznalost.

Díky za reakci. Není to recese. Ten výrok jsem sám slyšel. Jen jste mě teď zviklal, jestli jsem ho přiřkl správnému soudu. To by bylo nepříjemné, ale už to tam je a na věci to zásadně až tak moc nemění.

Tady si myslím je jedno z jader sváru. Zaměňuje se trest (fyzický trest) a týrání. Problém je v tom určit onu hranici a do toho bych se nechtěl pouštět. Myslím si, že nejde odlišit a klasifikovat jakýkoliv útok pohledem útočníka nebo pozorovatele. Utrpení lze měřit pouze očima trpícího.

Pokud se někdo cítí týrán tím, že ho za prohřešek zavřou někam do izolované místnosti, myslím si, že to může být soudem klasifikováno jako týrání i přesto, že se tomu člověku (dítěti) fyzicky nic nestalo. Takže pryč od téhle diskuse. Ta nemá racionální jádro, protože já opravdu nemohu posuzovat, jak moje facka druhého bolí nebo jak ho potupuje.