Smutne, sama jsem po 68. nic podobneho nezazila, zila jsem v zemich, kde uz tehdy byly bezbarierove chodniky a pristupy do spolecenskych budov,

Drzim Vam palce a urcite nejste jedina i v malem meste

Víte, Pavli, nebyla bych na lidi tak přísná. Zažila jsem to taky a to, že se protřídí přátelé vlastně nakonec není na škodu. Stejně by se to stalo při prvním větším rodinném průšvihu (nemoci si nevybírají, rozvody jsou dneska časté...), tak to máte za sebou. Lidé většinou nejsou zlí, často si jen nevědí rady, nevědí jak se chovat k "jiným" lidem. S dozrálými hodnotami už budete hledat jiné lidi. A najdete. A už Vám zůstanou, věřte mi.

Píšete moc dobře, přemýšlíte tak poctivě, jako málokdo. To je ten snad nejlepší předpoklad, aby "to šlo". A půjde.

Jano, napsala jsi to i za mne, je to tak

Pavlo, hezky píšete, díky!

Znám to, Pavlo, mám s energetickými vampýry přebohaté zkušenosti. Bývala jsem vrba, co to všechno snese, protože "ona to přeci zvládne". Pak jsem se rozvedla (rozhodně ne z rozmaru) a najednou nejen, že nebyli přátelé na kafe... Je to smutné zjištění, ale  pak obrození. Posílilo mě to a asi i poučilo. Jo a taky rodina přišla na to, že i u mne se občas "ucho utrhne" a napravily se i tyto vztahy, pomáháme si vzájemně. Ono je asi spousta lidí, co se stydí se zeptat na rovinu "hele, a jak se mám chovat k Pepíčkovi? Nauč mě to". Pořádek v bytě už dneska nikdo neřeší, nebojte. A držte se a pište