Útěk nic neřeší

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila.... Dnes z jiného soudku, soudku, no sudu, přehrady, moře, ano moře bude to správné přirovnání. Velmi nerada se zúčastňuji politických debat nebo horkých témat. Ale...

Nedá mi to. Všude na mě vyskakují videa jak jsou někteří na uprchlíky krutí, jako třeba před chvilkou.... Kameramanka maďarské televize kopla do dítěte uprchlíka!!! Nebo fotografie mrtvého dítěte na břehu moře. A mnoho jiných poutavých titulků snad všech plátků v zemi, nejen té naší maličké, ale myšleno celosvětově.

Nechci a nebudu moralizovat, na to nemám právo. Nechci a nebudu soudit, na to také nemám právo. Mohu pouze vypsat své myšlenky a svůj názor. Věřím, že někteří se mnou nebudete souhlasit a ani nemusíte. Je to pouze mé soukromé cítění nastalé situace. Přála bych si pouze, pokud budete mít potřebu se vyjádřit v diskuzi pod článkem, použijte výrazy typu tu jedna matko od telátka místo Ty krávo blbá ;) Věřím v toleranci a ještě na zbytky slušnosti v každém z nás.

To co se kolem nás děje je jedním slovem tragédie. Co by jste dělali, kdyby naše země byla rozbombardovaná na cucky? Já bych sbalila "čemodan", děcka pod křídla a také bych zdrhla, ale už má babička říkala, že útěkem děvče nikdy nic nevyřešíš a budeš celý život před něčím utíkat. 

Jenže jak vyřešit neřešitelné? Přiznám se, že sama nevím. Z celé situace nejsem nadšená, ale mám i pochopení proč vzali čáru. 

Jaké to bude mít dopady na nás a celou Evropu? Jistě že velmi závažné, obávám se, že přijde nedostatek všeho. Od trhu práce, přes trh bydlení, ekonomický propad a nedostatek potravin. Ale to je pouze okrajově. Teprve přijdou časy nelehké a ani nechci domýšlet jak moc budou těžké.

Někteří by se rozdali, nabídli své domovy a oháněli se lítostí. Vždyť jsou to přeci lidé v nouzi. Ale z pohledu matky dítěte s postižením vidím, jak je těžké získat nějakou pomoc a to jsem bíla a češka (to není diskriminace, ale pouhé konstatování). Pokud jde situaci na poli rodinném zvládnou vlastními silami nechci  (teď aby to nevyznělo špatně) škemrat u každé nadace a doprošovat se nějaké té kačky navíc. Ale znám případy, kde se bez pomoci nadace neobejdou. 

Hlášky typu: "Na vlastní děti sbíráme víčka a cizákům sypeme prachy horem dolem". Bohužel i toto mě zasáhlo, je to smutné o tom není pochyb. Ale postoj státu sama nezměním. Natož legislativu.

I hlasy vás blogerů čtu, bohužel musím konstatovat že i já nechci uprchlíky v Evropě. Ale když už jsou někteří zde, tak je přeci neodstřelíme na okraji hromadného hrobu. To už jsme tu také jednou měli a druhý Terezín tu také nechci.

Ano nelíbí se mi to, ano  nechci je tu. Ano mám s nimi i soucit, hlavně mám strach. Ale...zde platí: "Po nás potopa". Odpadky všude se válející, neskutečný bordel. Soucitná videa, která atakují naši lepší stránku. To vše a mnoho jiného se mi nelíbí až hnusí. 

Pomoc se musí v jejich domovině. Bohužel jsou jako kobylky co vše spasou a nechají za sebou spoušť.

Nejvíc mi vadí nenávistné komentáře. A zda to po lidské stránce ustojíme a nestanou se z nás zvířata...

Pajuš