Na válečné stezce, NE vs. (A)NO (pokus o fotoblog)

Z deníku autistovy matky před tím, než se definitivně zbláznila.... Dnes na téma: Hádky, rozepře, kompromisy......

Kdo by se čas od času  nepohádal. Taková výměna názorů může být přínosem a je známkou "zdravé" komunikace. Umění není vykřičet svůj názor, ale dát prostor a vyslechnout i druhou stranu. To že hádky mají různé charaktery je věc jiná.

Naučit Pepču komunikovat je jeden z hlavních životních cílů, vidina na relativně klidný život. Říkám si že nemusí mluvit, ale kdyby se nám podařilo naučit ho psát a číst, tak by se nejen mě, ale celé mé rodině hodně ulevilo. Mlhavé břehy budoucnosti mi často nedají spát. 

Cesta za komunikací je trnitá, musíte vybudovat vlastní slovník činností, určitou strukturu dění a hlavně srovnat si co vlastně chcete jednoduchou formou dítěti, které Vám nerozumí, sdělit. Čerpáte z toho co dítě vidí kolem sebe. A zřejmě nejlepší jsou na to fotografie. Osvojit si náhradní komunikaci není procházka růžovým sadem, ale jde to :)

Slečna Trpělivá se tentokrát zapotila víc, než obvykle. Připravit potřebné komunikační karty právě v té poloze, které potřebuje, je běh na dlouhou trať.  Ale protože si přizvala na pomoc pana Tvořivého s panem Nápaditým, nahradili jsme slovo mluvené, obrázkovým. Zpátky do Egypta!"

Dovolte mi předvést plody snažení a osvojení komunikace v naší "tiché" hádce....

Pajuš