Slibem nezarmoutíš .....

Zvoním, klepu, pak už buším na dveře a řvu, jak zavalenej horník: "Paní Andělová, otevřte mi !!! Nic. Ticho. Přitisknu ucho na dveře a konečně zaslechnu šmátrání v předsíni. Pffff ....., to jsem si oddechla. Tep se mi pomalu vrací do normálu. Babča žije, sláva !!!

"Kdo je tam ?", ozve se roztřesenej hlas. "To jsem já, sestra z Pečovatelský služby."

"Kdo že ?" Pomalu a zřetelně hláskuju: "No přece já, Lud-mi-la, paní Andělová !"

"Jaká Jarmila, žádnou neznám ....."

Znovu trpělivě opakuju: "Lud-mi-la, ta z kanceláře dole, co Vám nosí knížky !"

"Jo, Liduška, tak pojďte dál !"

"Paní Andělová, já nemám klíče !" Začínám se smát.

"Aha, tak počkejte, už letím."

"Jo jo, čekám. A nikam nelítejte, hezky pomalu, ať nespadnete !"

Po 20-ti minutách slyším šourání chodítka a konečně klíč v zámku. "Jé, to jsem ráda, že Vás vidím, Liduško. Nesete mi knížky ?"

"Nene, něco lepšího. Dopis od Vaší vnučky !"

Babča se rozzáří: "Jéééžiši, to mám radost, tak pojďte dál, přečtete mi ho, že jo, víte, jak špatně vidím."

"To víte, že jo, vždyť s tím počítám."

Sedíme v kuchyni u stolu, babča v ruce žmoulá kapesník a nedočkavě čeká, až začnu číst.

Naše drahá, milovaná babičko,

přejeme Ti hodně zdraví a spokojenosti do nového roku. Já vím, je to trochu pozdě, ale právě jsme se vrátili z Austrálie, byli jsme tam přes měsíc, koupali se v moři, potápěli se, však jsme přivezli plno fotek.

Moc jsme na Tebe vzpomínali, jak se Ti daří a jestli se Ti líbí v tom novém bytě. U nás bys bydlet nemohla, vždyť víš, proto jsme Ti sehnali ten Dům s pečovatelskou službou. Barák máme skoro hotový, už jen pár dodělávek na zahradě. A chceme miminko, takže by sis u nás moc klidu neužila.

Babi, moc děkujeme za těch 100 000,-Kč, co jsi nám poslala, hodně nám to pomohlo. Pořídili jsme za to báječnou koupelnu, máme tam vanu s vířivkou, velikánskou televizi na stěně a různé jiné vymoženosti. Ještě, že Tě máme ! Jednou Ti to tam ukážeme.

Brácha Ti vzkazuje, že taky moc děkuje, tolik peněz ani nečekal. Koupil si novou kytaru, zesilovač, bedny a pozdravuje Tě. Chce ještě mixážní pult, ale na ten mu nezbyly peníze.

Jo, babi, jak jsi volala, že se Ti rozbilo splachovadlo na záchodě a že se Ti odchlípla nějaká lišta na zemi, tak Milan říkal, že tam musí být nějaký údržbář, nebo si řekni té paní v kanceláři, ať Ti to zařídí. Na tu lištu si dej třeba nějaký kobereček, ať o to nezakopáváš. Milan nemá vůbec čas, je pořád v práci a o víkendu je rád, když padne na gauč a má chvilku klid. Já tomu vůbec nerozumím a brácha je furt v luftě, však ho znáš. Tak se nezlob.

Babi, v létě máš narozeniny, tak se určitě uvidíme. Však já Ti zavolám předem. A kdybys něco potřebovala, dej vědět.

Měj se moc hezky, vzpomínáme na Tebe s láskou. Jsi naše zlatá babička a máme Tě moc rádi !!!

Tvoje Olinka a Milan

Dočetla jsem. Bylo ticho a já měla srdce v kleštích. Paní Andělová se na mě podívala a smutně začala mluvit: "Víte, Liduško, oni jsou strašně hodný, oba mají hodně práce, sotva se stihnou za celej den najíst,....." Přerušila jsem ji: "Paní Andělová, kdy u Vás byli naposledy ?" Sklopila zrak: "To byl ještě manžel naživu, umřel před šesti lety ....."