. Souhlas a karma.

Hm, nebylo by jí líp, kdyby ten Tramal brala dál?

Ha, babo moje milá, první vyklouznutí z ulity je tu, vlastně druhé.. první bylo v emailové schránce, druhé v podobě článku, třetí může být v mé kočičí říši.. budu tě prohánět vozíkem, kočky ti po ránu okoušou pěstěné nehtíky a má vnoučata zavedou do světa fantazie.. bez Tramalu, morfinu a podobných oblbováků, které jsem vyzkoušela na vlastní kůži. a vím, jak zatraceně těžké je se z toho vymanit.

Lidunko, na severu je klid i rušno, pokojík 3x4 metry. Objednám obědy, k večeři si zajdem opéct buřta, krásně nezdravého. Náhradní klíč objednám, ju?

Myslím, že jste dokonale popsala to, jak funguje farmaceutický průmysl. Začnete brát jeden lék a budete posléze muset brát další, aby se vlastně snížili nežádoucí účinky toho prvního a k závislosti už je jen krůček. Lékaři by na to, co Vás čeká, měli vždy upozornit. Jak už zde bylo psáno, od toho jsou to léky na předpis... Tak přeji, aby bylo lépe.

Díky za článek a karma - pořád jsme společnost, která s léky neumí zacházet, řada praktických doktorů píše analgetika a antidepresiva jako lentilky a pacienti na to reagují. Nedávno za mnou přišla na rady paní ze sousedství a mimochodem zmínila manželskou krizi. Byla drsná, ale trvala asi dva týdny. Paní už byla na lexaurinu, protože se "zhroutila". Na všechno chceme tabletku a doktor nám ji dá. Pak si ubližujeme :-(. Léčba bolesti je zvlášť záludná :-(. Snad tohle přečte co nejvíc lidí.

x

(Sama tramal znám z doby zánětu trojklanného nervu, ale velmi rychle jsem ho od sebe odsouvala daleko. měla jsem výhodu, že jsem o návykovosti věděla. Ale kdo neví, je fakt ohrožený.)

Viděl bych dominantní podíl doktorů na popisovaném problému.

Tramal je opravdu svinstvo a osobně jsem zažil rozdílný přístup doktorů - od šmahem napsaného receptu po podrobné vysvětlení působení a problémů s tímto lékem a kontrolované předepisování s tím, že v delším časovém úseku byl vysazen a nahrazen jinou skupinou, aby nedošlo k závislosti.

V takovém případě bych příliš nezdůrazňoval podíl pacienta a jeho odpovědnost, protože při silné bolesti jde racionalita stranou.

Doporučuji nezůstávat v ulitě, vyjít ven a začít normálně žít. Koneckonců podobnou situaci si zažilo více lidí a dokázali se vrátit do "normálního" života. Izolace, byť dobrovolná, může vést k použití únikové pomůcky a je riziko návratu do závislosti, tentokrát zaviněné.

Vyjít ven a zapojit se do života nepochybně pomůže zahnat chmury a neblahé myšlenky a běžné starosti potlačí riziko použití "únikových" prostředků.

Držím palce a přeji pevnou vůli. 

Naprosto souhlasím. Autorka ale nepíše o sobě, i když má pravděpodobně osobní zkušenost. Píše o každém druhém z nás.

Bolest se léčí špatně ...

Proto patří do dobrých rukou a zkušeným mozkům. Ne každý doktor používá smysluplně "hlavu". Je to jako v každé jiné profesi.

Dlouho jsem Vás, paní Ludmilo, neviděla, vítejte. Dejme si velký pozor na léky, a to všechny. Mám příbuznou, která chodí k několika lékařům, protože prý má několik nemocí. Každý jí předepisuje nějaké léky, ale kdyby je chudinka měla všechny brát a navíc v předepsaných dávkách, tak už by tu asi nebyla. Asi z deseti předepsaných jich nyní užívá jen dva a výsledky už jsou znát - cukr lepší, tlak dobrý, nálada skvělá.

ale hlavně, že si je nechává předepsat. Potom se divíme, kam se ty peníze ve zdravotnictví ztrácejí.

A dál? 

Za nic z toho přece nemůže banální úraz, ani obvoďáci a následní lékaři. 

Jestli se dospělej svéprávnej človek cpe plnýma hrstma něčím, o čem si přečte příbalovej leták až za několik let!, pak by měl vrátit občanku a nechat se internovat někam do ústavu, dokud mu to trochu myslí.

Fakt tyhle obviňovací kecy a otázky "kdo za to může" nesnáším (a ještě tak hystericky vyvedené v barvě).

Jestli jste psala o sobě, což by v kontextu s vašimi předešlými blogy odpovídalo, tak byl vždycky problém hlavně ve vás. 

Tudíž by asi bylo nejlepší pokračovat v psychoterapii, tam se odpovědí nejsnáze doberete.

Žijí mezi námi staří lidé, kteří z dob minulých věří stoprocentně lékařům a užívají poctivě všechno, co jim předepíšou. Že si ve skutečnosti více škodí než prospívají, to jim bohužel z jakési solidarity k lékařům kolegům neprozradí ani ten obvoďák a oni sami už nejsou schopni se bránit. Ostatně, nejen starý, ale i jiný nemocný a nemocí zdeprimovaný člověk není schopen rozumně uvažovat, takže si svoje rady vstrčte za klobouk.

Znala jsem jednu osobu zcela zničenou Tramalem ...Závislost- změněná osobnost, zničené srdce...

Kruté, Petro! Nikdy jsem nebyla na ničem a na nikom závislá a myslím, že jsem dost silná, ale nikdy jsem také nebyla tak arogantní, abych soudila lidi podle sebe, případně odsuzovala. Přesto jsem na vlastní kůži poznala nezodpovědnost některých lékařů, z nichž jeden mne před rokem málem zabil. V nemocnici, kde jsem sotva mohla pročítat příbalové letáčky! Vy jste pragmatická, bez kapky empatie, pochopení a hodně necitlivá. Jistě jste nepoznala opravdovou velkou bolest - ať fysickou, či psychickou, nikdy jste nezažila hmotnou nouzi a možná jste ani nepoznala opravdovou lásku a přátelství. Vlastně je mi Vás líto, protože jste v podstatě "chudší", než protagonistka Ludmilina článku. Podobně jako ona, je na tom dnes a vůbec v naší zemi mnoho lidí a věřte, že jen velmi vzácně vlastní vinou.