Jak je těžké zachovat si vlastní nezávislost

Patřím k těm lidem, co si o sobě myslí, že jsou inteligentní a hodně přemýšlí o světě, který nás ovlivňuje. A jelikož některé moje názory nejsou zrovna většinové, musela jsem se naučit o nich mnohem více přemýšlet(hodně lidí mi je vyvracelo). Zároveň mi tyto někdy i dost dlouhé debaty daly kromě jiného pohledu vynikající příležitost pochopit hodně věcí o lidské přirozenosti. Ne že bych byla znalec lidí, jen jsem o lidech jako takových(i o sobě) ztratila veškeré iluze.

Začnu třeba tím, že udělám v naší zemi dosti odvážné prohlášení. Jsem katolička. Ne že bych byla kvůli tomu nějak znevýhodňovaná, ale zjistila jsem díky tomuto, že plno lidí je netolerantních. Nejsem nějak zvlášť bigotní, ale přesto se mnou lidé jednali, když se dozvěděli, že jsem věřící, jako bych je obracela na víru. Například, když mi bylo čtrnáct a zmínila jsem se, že jdu do kostela, jedna starší slečna mně slovně napadala kvůli honu na čarodějnice, desátkám ve středověku, upálení Jana Husa a já už nevím kvůli čemu ještě. Jen pro informaci, řídím se zásadou žít a nechat žít a drtivá většina věřících lidí, co znám, to dělá také. Později jsem slyšela názory o pokrytectví křešťanů, že jdou na zpověď a mají vystaráno. To je aspoň pro některé oprávněná kritika. Dlouhou dobu jsem si říkala, jsem mezi vzdělanými tolerantními lidmi. Pokud už se bavíme o víře(což je opravdu výjimečně), tak se bavíme o tom, jaké jsou současné problémy. Jenže jsem nedávno byla svatbě mé věřící spolužačky. Když jsme s holkama, se kterýma výborně vycházím, odcházeli po obřadu domů, holky se bavily o tom, že nechápou, jak může být mezi věřícími tolik vzdělaných lidí. Dospěly k závěru, že tito lidé jsou odmalička manipulováni církví, takže chudáci už ani nedokážou rozlišovat mezi pravdou a lží. Asi si neuvědomily, že mně tím dost urazily a rozesmutnily. Nejdřív jsem oponovala, že víra je každého osobní věc a že tito lidé nejsou ovce. Nakonec jsme to vzdaly. Ale jako věčný optimista vidím pokrok.Holky se nechaly slyšet, že víra není sama o sobě špatná, ale to křesťanství je nanic. Sice mi to přijde jako poněkud zvláštní výrok, ale budiž. Jen mně fakt mrzí, že někteří lidé nedokážou jednoduše respektovat to, že někdo zkrátka trochu jinak myslí. Hned musí být zmanipulovaný nebo nejlíp úplně blbý.

Druhý příklad je o globálním oteplování. Vždy jsem se zajímala o přírodu. Ve škole jsme se těmi nejznámějšími kapitolami ekologie zabývali. Je už fakt, že lidé, co studují přírodní vědy, mají kladný vztah k přírodě, což je docela pochopitelné. Takže jsem hltala ty pěkně vypadající modely(i když jsem nevěřila těm předpovědím, že zničíme planetu- ta má hodně tuhý kořínek) a byla nadšená z každé nové zelené technologie, která umožní menší spotřebu paliv a omezení emisí. Přece jen jsem nebyla naivní, že by všichni najednou přestali používat ropu. I když jsem vždycky brala s rezervou tvrzení, že způsobujeme změny klimatu(jako kdyby změny klimatu nebyly vždycky), tak jsem přesvědčena, že je naší povinností chránit půdu , vodu a vzduch před znečištěním. Jenže postupem času se z ekologie jako odpovědného přístupu k našemu zdraví a krajině stal velmi výnosný byznys. Největší blbost byla, že se začaly vyrábět paliva z obilí a řepky. Dokud to dělali jen v Americe, řekla jsem si fajn, je jejich problém, jak naloží s jídlem, když jsou blbí, tak jsou blbí. Pak jsem nějak zaregistrovala výrok ve smyslu, že výroba biopaliv je genocida. A potom jsem se dozvěděla, jak vykupují obrovské plochy půdy v Africe a pěstují tam třtinu na výrobu biopaliv. Moje zděšení bylo docela velké. Uvědomila jsem si, kam se tento módní směr posunul(nebo tam možná už dávno byl, ale já jsem to jen nevěděla). Nejen, že Africe kromě charity nikdo nepomáhá( kdyby OSN k něčemu byla, chránila by ve válečných oblastech civilní obyvatele před genocidou i za použití zbraní- doporučuji vidět film Hotel Rwanda) a po dlouhá léta mnohé vlády a společnosti zneužívaly její přírodní zdroje, ale teď těm lidem bráníme využívat jejich půdu a nutit je žebrat o pomoc ve jménu názoru, který se stal ideologií a neopírá se o vědecké poznatky. Opět jsem jsem se bavila s jednou kamarádkou a zabředli jsem do debaty o společnosti. Obyčejně se shodneme na hodně věcech, ale tentokrát jsme narazily na téma, kde jsem docela narazila. Když jsme se přes mnohá témata v relativním smíru dostaly k ekologii, byl oheň na střeše. Nejprve si přítelkyně stěžovala, že prý nemůže mít solární panel na střeše kvůli byrokratům( nevím, jak to je, nezjišťovala jsem to), ale aspoň byla nekriticky nadšená z nařízení EU o navyšování podílu energie z obnovitelných zdrojů. Snažila jsem se jí vysvětlit, že tato bohulibá myšlenka byla výborně zneužita, ale její nadšení jsem nezchladila. Potom jsem jí snažila vysvětlit, že ekologie se stává nejen výborným byznysem pro některé lidi, ale má i mnohem horší důsledky například v Africe, jednoduše ji to netrápilo. Takže vyspěla společnost se musí starat o problém, který ani neexistuje, ale díváme se na problémy, které sami způsobujeme, jako že je to věc Afriky, že do toho nemáme právo zasahovat.

A když k těmto osobním zkušenostem přičtu i plno reakcí v novinách a blogu, tak jsem učinila závěr, že je úplně jedno, čemu člověk věří, zda je vzdělaný a chytrý, lidé budou vždy netolerantní, nenávistní, a občas radikální. Za jejich chování nemůže náboženství , ale jen oni sami. Náboženství jsou málokdy násilná, ale lidé ano. Vždy si můžu najít v Bibli plno zdůvodnění pro špatné činy. Ale to i jinde, některé ideologie dokonce hlásají násilí. V rámci známého účel světí prostředky si radikální lidé vždy najdou zdůvodnění a páchají zlo ve jménu vyššího dobra. Pokud si vážíme naší svobody, tak se musíme naučit rozlišovat, přemýšlet, analyzovat a hlavně poučit se z vlastních chyb a historie. Jen tak můžeme být nezávislí. Ono skutečná nezávislost není úplně možná, ale nemusíme automaticky přijímat, co nám kdo řekne nebo napíše do novin. Asi to zní od katoličky pro některé lidi neznalé víry zvláštně, ale je důležité umět rozlišovat, jestli se vás někdo nesnaží pouze zneužít. Nejsem vyznavačka konspiračních teorií, ale řeknu to otevřeně, můj morální kompas je desatero a to že mám odpouštět a nesoudit lidi jako takové(rychlý soud, špatný soud). Sice málokdy se mi to daří,ale pointa je, že máme myslet sami za sebe. Pokud mi i nějaká morální nebo osobní autorita řekne, že mám udělat něco špatného, tak to přece musím odmítnout bez ohledu na to, jak to zdůvodní. Jenže svět má velmi důmyslné prostředky, jak zmanipulovat dav. A ten jim to baští.

Třetí příklad jsou oblíbené poplachy WHO a médií, jakápak smrtící hrozba na nás čeká. Nedávná hysterie s prasečí chřipkou a následný problém s vakcínami ukázali snad i nekompetentnost těchto institucí a úřadů. O tom, že na tom někdo dobře vydělal, není pochyb. A lidi byli hysteričtí. I kdyby vlády nechtěly, musely nakoupit plno vakcín bez ohledu na reálné posouzení rizika pro obyvatele. Na SARS zemře pár desítek lidí, ale panika se šíří celým světem. Je určitě správné, že jsou protiepidemická opatření, ale lidi by měli být v klidu. Jenže honba médií za senzací nemá mezí. U prasečí chřipky se nikdo z odborníků nevzrušoval, protože věděli, že u této nemoci není ani zdaleka tolik obětí, jako u klasické formy chřipky, na kterou v ČR umře 2500 lidí ročně, a to jsou jen případy, které melou z posledního, takže jejich obranyschopnost je mizerná. Ale Tamiflu lidi brali jak diví. Víte, že tyto léky mají nežádoucí účinky? Zvláště, když léky určené pro krátkodobé použití, se berou několik měsíců? Docela jsem se zděsila, že děti v GB a Japonsku braly tento lék tak dlouho a pak měly nežádoucí účinky. Pokud vlády chtěly ochránit děti, měli jim dávat pomerančový džus, bylo by to lepší a levnější. Jenže lidi nezajímají racionální argumenty. Něco se pustí do médií,a už se toho nezbavíte. Teď budeme mít nový hit. Bakterie rezistentní na všechna antibiotika. To si média smlsnou. Fakt, že čerpají z vědeckého časopisu znamená, že to není až tak čerstvé( to víte, než to projde oponenturou a otiskne se to- vědecké časopisy nejsou jako noviny). Bude se to rozebírat, plašit veřejnost apod. Buďte v klidu, taková multirezistetní bakterie už existuje dávno, říká se jí VRE( vankomycin rezistentní enterokok), dokonce i VRSA(vankomycin rezistentní Stafylococcus aureus). V případě, že dostanete jednu tuhle kamarádku, tak se asi dáte na víru, protože Vám nic jiného, než se spolehnout na starý dobrý imunitní systém , nezbyde. Štěstí je, že se blbě přenáší, podobně jako ona zmíněná bakterie z Pákistánu, a že ten imunitní systém dělá mnohem víc práce než se může zdát. A odborná veřejnost už roky usilovně vyvíjí nová antibiotika a čeká kdy tento typ rezistence přeskočí ne něco mnohem nakažlivějšího. Pro nás odbornou veřejnost nic nového, u médií jen pokus o další poplach. Nechápu, jaký to má smysl.

Vzdělání je asi nejlepší cesta, jak nepodléhat mystifikacím, a zachovat si zdravý rozum. Je sice fakt, že o skleníkovém efektu jsme učili ve škole, protože je všeobecně příjimaný(podobně jako by lékař při smyslech nedal dítěti lék bez vážného důvodu, ale stačí lidi dostatečně vyděsit a on ustoupí, protože se s Váma nechce hádat), ale přece jen fakt že nad věcmi nejen přemýšlíte, ale i něco o nich dozvíte, vám dává slušnou šanci, že vás neopijou rohlíkem. A ty, kteří nadšeně zastávají nějaký názor, prosím, aby si danou problematiku nastudovali, a pokud tak neučiní, tak aby byli aspoň ochotni vyslechnout protiargumenty a přemýšlet o nich.