Ze všech možnejch mučení, nejhorší je mlčení

Dovolila jsem si mírně modifikovat text Jana Buriana. Hledám slova. Vlastně hledám konkrétní slovo pro zprostředkování vyladění mojí mysli těm na druhé straně komunikačního kanálu. První přednáška na vysoké škole byla o komunikaci. Přijímač – komunikační kanál – vysílač. Pamatuji si to dodnes. A taky komunikační šum. Škoda, že se o něm na školách a to nejen vysokých, nevyučuje povinně. Představuje důležitý faktor procesu porozumění. Způsoben vnějším prostředím, ruší pouze mechanicky. Signifikantnější překážkou bývá šum vyživovaný podhoubím naší osobní historie. Představuji si malou černou skříňku, na jejímž naprogramování se nevědomě podíleli rodiče, osobní dekodér, překladač, ale název rušička by odpovídal skutečnosti nejvíce.

Na co myslíš? Ptáme se. Jak se cítíš? Můžu pro Tebe něco udělat? Mluv se mnou… nerozumím Ti. A když odpověď nepřichází, jsme vystaveni fenoménu usuzování. Příležitost pro naši krabičku. Usuzujeme kde, co. Usuzujeme na základě špatných zkušeností, strachu a iluzí. Mentální energie nasměrovaná do prázdna. A když na základě této destruktivní a částečně i autodestruktivní činnosti začneme verbalizovat, narážíme na druhé straně na nepochopení, na jinak nastavený přijímač. Spletitá situace. Přesto, jsme ostrovy se snahou se potkat. Cesta k pochopení je úzká a vede po zarostlém chodníčku. Co potřebujeme, abychom se na ni vypravili? Buchty od maminky raději necháme doma. Do uzlíčku z ručně utkaného plátna zabalíme odvahu vyrazit a setrvat, otevřenost by se mohla hodit každopádně. A možná symbolická mušle na krk, aby bylo poznat, že putujeme i za ostatní do Compostelly porozumění.

A mlčení? Moudré? Zraňující? Nelidské? Je čas mluvit i mlčet, střídá se a jako všechno kolem nás, by měl z důvodu vyváženosti směřovat k rovnováze. Dávám hlas moudrému mluvení a schopnosti ztišit se, když přijde čas. Mlčení představuje znedostupnění,  agresi a popírání lidské přirozenosti, rozlézá se vztahy jako pozitivní onkologický nález a působí jejich smrt. Zaručený manuál na zabití. A bez trestní sazby. No, ne až tak. Diagnóza: odcizení a umírání zaživa s délkou trvání do konce žití…

Opakovaně tedy budu lehce nesouhlasit s autorem uvedeným na začátku textu. Loučení je proces s možností dohlédnout na shledání nebo na smíření, mlčení je „ze všech možnejch mučení“ nejhorší. Buen camino.