„Kdyby ji ředitel vyhodil, zaměstnám ji na ministerstvu.“ Tuto větu pronesl ministr školství na adresu učitelky, která se dostala do sporu (jeho pozadí není nyní důležité) s ředitelem školy a hrozí jí vyhazov. Ministr, který je znám tím, že rychleji mluví, než myslí, tak ukázal, co je neodmyslitelnou součástí podstaty státní správy a socialistického hospodaření.
Papalas, kteremu ministerstvo skolstvi patriiDnes.cz
Ano, jde o umělé vytváření pracovních míst pro ty, kteří mají konexe s politiky a pro ty, kteří se politikům zalíbí.
Věta, která vypadla z úst člena vlády, by těžko zazněla od někoho, komu není lhostejná produktivita práce. Totiž od podnikatelů. Ti se obvykle při vytváření nových pracovních míst řídí poptávkou spotřebitelů po službách a výrobcích. Pokud podnikatel vytvoří pracovní místo jen proto, že někdo jemu sympatický nemá zrovna práci, dopouští se plýtvání. Ministr Dobeš toto plýtvání hájí zcela veřejně. Bohužel se nechystá plýtvat ze svého. Dotyčnou ženu nemá v úmyslu zaměstnat ve své vlastní firmě, ale na ministerstvu. Chystá se tedy plýtvat penězi daňových poplatníků.
Bylo by naivní si myslet, že ministr školství je se svou personální politikou v politice černou ovcí. Asi bychom se dost divili, kdyby nám někdo poskytl odpověď na následující otázky.
Kolik lidí ve státní správě již politici zaměstnali obdobným způsobem, jako to má v plánu Josef Dobeš? Kolikrát bylo pracovní místo vytvořeno jen proto, že se politik rozhodl někomu, kdo mu byl sympatický, pomoct v situaci, kdy přišel o místo nebo si jen potřeboval finančně přilepšit?
Ministr školství má ještě tu drzost, že podobné praktiky propaguje veřejně.
Mějme slova pana ministra na paměti pokaždé, až se nás některý z politiků bude snažit přesvědčit, že zvyšování daní je s ohledem na prohlubující se státní dluh nezbytné. To je samozřejmě lež. Nezbytné je radikálně snížit náklady na provoz státu, ne zvyšovat jeho příjmy. Je nad slunce jasné, že stát své příjmy nevynakládá na to, aby se vypořádal se svým dluhem, ale na to, aby živil nákladná pracovní místa ve zbytečných státních úřadech a institucích.
22 let po sametové revoluci žijeme stále v socialismu (k tomu více např. v blogu Luboše Záloma nebo Malcika), který je řízen papaláši. Změnily se pouze jejich obličeje.
