Umět pozdravit a poděkovat. To jsou základy slušného vychování, jehož
se (až na čestné výjimky) nejspíše nedostalo českým prodavačkám a
pokladním v supermarketech a obchodech s potravinami. Potřebujete-li si
koupit něco k pití nebo snědku, a nezkazit si přitom nákupem celý den,
navštivte raději obchod s vietnamskou obsluhou. Tak alespoň velí má
vlastní zkušenost.
Nizke ceny nejsou pri nakupu vsechnoLenka Hamšíková, MAFA Je celkem jedno, jak vysokou útratu v obchodě necháte, čtyři z pěti českých prodavaček a pokladních vám dají najevo, že je svým nákupem obtěžujete. Pozdraví vás jen tehdy, pokud je pozdravíte jako první. A to ještě jen na půl pusy, někdy dokonce vůbec. V případě, že vám za nákup poděkují, můžete se považovat za šťastlivce.
Oproti tomu v obchodech, kde prodávají Vietnamci (většinou jde přímo o majitele obchodu), je pozdrav a poděkování samozřejmostí. Dokonce i kyselý obličej prodavačky, který člověku dokáže znepříjemnit celý den, je zde obvykle vystřídán upřímným úsměvem. Pokud zrovna ve vietnamském obchůdku nemají vámi požadovaný artikl, vycítíte z prodavačky či prodavače, že by vám rádi vyhověli, ale nemohou. Projevují neskrývanou lítost nad tím, že nedokáží zákazníka zcela uspokojit. "Našinec" spíše než lítostí reaguje lhostejností.
Od vietnamských prodavaček a prodavačů se zkrátka mají jejich čeští protějšci co učit.
