Sport nemá žít z daňových poplatníků, ale ze sponzorů a fanoušků

Ideová vyprázdněnost českých politických stran dosahuje vrcholu. Absenci ideologického náboje se místní strany pokoušejí kompenzovat sázkou na marketingová kouzla a nejnověji dosazováním známých osobností na volební kandidátky. Módním trendem je angažování osobností z oblasti sportu, především pak ledního hokeje.

Byvaly hokejista Milan Volf se v kladenskych komunalnich volbach bude uchazet o post primatoraiDnes.cz

Svou aktivní účastí na předvolební kampani na sebe nechal upozornit již na jaře Jiří Šlégr. V barvách sociální demokracie se mu podařilo proniknout do poslanecké sněmovny. Dost možná právě jeho úspěch inspiroval k navázání spolupráce s dalšími hokejovými osobnostmi i politické strany, které samy sebe označují jako pravicové. Ve větších městech se to v komunálních volbách hokejovými kandidáty jen hemží. Mnozí z nich se nacházejí na předních místech kandidátek, a to občas bez jakékoliv dosavadní zkušenosti z politiky na jakékoliv úrovni. V hokejistech a sportovcích obecně vidí politické strany účinnou návnadu na voliče. Své o tom vědí (respektive víme) například na Kladně, kde politická strana bez hokejisty na kandidátce téměř jakoby nebyla.
Ideje politiku opouštějí, známé tváře přicházejí. Už to je samo o sobě problém. Další, dost možná mnohem závažnější, problém však představuje motivace, kterou od vysloužilých sportovců slýcháme nejčastěji, když nám odhalují, co je přimělo ke vstupu do světa politiky.
„Jde mi o propagaci sportu a hlavně podporu mládeže. Vždyť se podívejte, kam se náš sport řítí. Především chci, aby šel nahoru český hokej, protože jeho budoucnost nevidím dobře,“ sdělil Vladimír Růžička redaktorům Lidových novin, kteří s úspěšným hokejovým koučem probírali jeho případnou budoucnost v pražské komunální politice. Přestože Vladimír Růžička zatím nikam nekandiduje, jeho slova zcela souzní s tím, co od kandidátů-sportovců slýcháme.
Snaha podporovat sport je u hokejových legend jistě záslužná. Méně záslužné je, když hledají řešení v přerozdělovací mašinérii. Férovější by bylo věnovat více úsilí vyjednávání se sponzory, hledat podporu v soukromé sféře nebo mezi skutečnými hokejovými fanoušky.
Lední hokej, tak jako kterýkoliv jiný sport, je pouhou zábavou či zájmovou činností. Nejde tedy o oblast, která by měla být nutně podporována z veřejných zdrojů, tedy přerozdělováním financí vybraných od daňových poplatníků. Proč mají na hokej přispívat občané, kteří dají před sportem mnohem raději přednost studiu antické filosofie nebo návštěvě koncertu Evy a Vaška?
Bývalý hokejista Jiří Šlégr (budiž mu ctí, že barvy levice hájí na rozdíl od jiných hokejových socialistů otevřeně) varoval vládu před rozpočtovými škrty v oblasti sportu prostřednictvím článku, který příznačně uvedl titulkem "Děti mají právo na další „Nagano“". Reagoval přesně v duchu názorů, že sportovní úspěch je jakýmsi obecným blahem týkajícím se nás všech. A proto bychom ho měli podporovat všichni bez rozdílu z našich daní. Koho sport nezajímá, ten neví, co je dobré a měl by mlčet a přispívat na sport stejně jako ostatní.
Mám vážnou obavu, že Šlégrův názor sdílejí i ti sportovci, kteří se nyní chystají do politiky v barvách ODS, TOP 09 a dalších nominálně pravicových stran a svůj vstup do politiky odůvodňují motivací pomáhat českému sportu. Je zarážející, že jim něco takového prochází v politických stranách, jimž média připisují příklon k ekonomickému liberalismu.