V Itálii začíná pro obchodníky od nového roku platit zákaz výdeje či prodeje igelitových tašek. Zakázaná igelitka se tak stává dalším symbolem nebezpečné rozpínavosti států a nadstátních útvarů, které se vměšují do vztahů mezi podnikateli a spotřebiteli. Byrokraté a politici nám přikazují, kde můžeme kouřit nebo čím můžeme svítit. V Itálii už promlouvají i do toho, v čem si z obchodu odneseme svůj nákup.
Igelitove taskyiDnes.cz
Osobně nejsem přítelem igelitek. Kvůli tomu, jak nevzhledně vypadají, nepříjemně šustí, moc toho neunesou, jsou neekelogické a tomu, jak rychle se dokáží v domácnosti hromadit, pro přenos nákupu raději preferuji papírové nebo látkové tašky. Údiv ve mne pak vzbuzují lidé, kteří igelitky využívají místo kabelky, aktovky nebo batohu. Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Stát opět zakazuje něco, co spoustě lidem usnadňuje život a pomáhá.
Mají-li igelitky zmizet z obchodů, představoval bych si, že k tomu dojde na základě víceméně oboustranné dohody mezi obchodníkem a spotřebitelem. Nikoliv na základě státního nařízení.
Čemu vlastně zákaz igelitových tašek pomůže? Jak před časem poznamenal místní bloger Michal Vavřík, neustále se mluví o igelitových taškách, ale vůbec ne o množství obalů, které v nich nosíme domů. Obaly zatěžují životní prostředí v mnohem větší míře. Je ale mnohem jednodušší zakázat igelitky. Davy ekologistů zajásají a vzpoura výrobců či obchodníků, která by jistě nastala v případě zásahu státu proti obalům, nehrozí.
Obávám se, že nad nově platným zákonem v Itálii jásá i nejeden pokrytec, který si z obchodu místo levnější či zdarma pořízené igelitky o něco dražší papírovou tašku nikdy neodnesl. A nechci ani domýšlet, kolik takových pokrytců je mezi těmi, kteří o zákazu igelitek sami rozhodli.
