Mýty o školném a realita současného fungování vysokých škol

Rýsující se vládní koalice politických stran ODS, TOP 09 a Věci veřejné obeznámila veřejnost se svým cílem zavést školné na vysokých školách. Toto téma se rázem stalo hojně diskutovaným nejen na blogu iDNES.cz. Rád bych do diskuze k tématu školného přispěl třemi doposud nepříliš zmiňovanými poznámkami.

Skolne je v poslednich dnech hojne diskutovanym tematem.iDNES.cz

1. Je nyní studium na VŠ zadarmo?
Částí veřejnosti sdílený názor, že v současné době lze studovat vysokou školu zadarmo, souvisí s mnohem obecnějším a velmi nebezpečným problémem. Totiž s široce rozšířenou domněnkou, že to, za co neplatíme přímo, je bezplatné. To, co je financováno státem, přirozeně zadarmo není. Stát veškerou svoji činnost realizuje za finance vybrané od daňových poplatníků. Troufám si tvrdit, že v 99 případech ze sta vyjde jeho činnost mnohem dráž, než kdyby byla provozována subjektem ze soukromého sektoru. Stát plýtvá a daňový poplatník za službu provozovanou státem zaplatí mnohem více, než kdyby si ji zakoupil u soukromníka. Stát má velmi malou motivaci šetřit na nákladech, a co je mnohem horší, není motivován ziskem. Služba, za níž není vidina možného zisku, nikdy nemůže být vykonána tak dobře jako ta, kde motivace ziskem existuje. Doufejme proto, že se školným pronikne na vysoké školy i do jisté míry tržní prostředí, kdy studenti budou vnímáni jako klienti, o něž je zapotřebí bojovat.
2. Chování některých vyučujících ke studentům je neúnosné
Kdo se v současné době pohybuje v prostředí veřejných vysokých škol nebo má alespoň toto prostředí v živé paměti, moc dobře ví, buď ze zkušenosti vlastní nebo z doslechu, jak se ke studentům chovají mnozí vyučující či personál na studijních odděleních. Na vysokých školách není výjimkou nedodržování konzultačních hodin, přednášky odučené jen z části předepsaného času, odpadlé přednášky bez náhrady, ignorování komunikace se studenty, neochota studentům poradit či netransparentnost ústního zkoušení. Jsem přesvědčen, že tyto problémy jsou způsobeny především tím, že mnozí vyučující na vysokých školách se cítí býti nedotknutelnými a svého postavení zneužívají. Je velmi žádoucí, aby se zavedením školného rostlo na vysokých školách uvědomění, že student je klientem školy, který vyučující i ostatní pracovníky školy živí, a proto zasluhuje vlídné zacházení. To samozřejmě nemá nic společného s tím, že by studenti měli mít po zaplacení školného automatický nárok na zápočet, zkoušku nebo dokonce vysokoškolský diplom.  
3. Když se nezavede školné, vyhnou se mladí lidé dluhům?
Odpůrci školného argumentují tím, že zavedení přímých poplatků za vysokoškolské studium mnoho mladých lidí zadluží. Zde si dovolím vypůjčit výstižnou poznámku Miroslava Macka, který ve své středeční glose na Viditelném Mackovi napsal: "Podle ČSSD by zavedení školného zadlužilo mladé lidi. Když se školné nezavede a náklady studia se budou tradičně hradit ze ztrátových rozpočtů, tak je to nezadluží?" Když si při hledání odpovědi na Mackovu otázku pomůžeme poznatkem od ekonoma Petra Macha, že "na 26 veřejných vysokých školách studuje asi 320 tisíc studentů a školné jim platí stát, a to ve výši asi 20 miliard korun ročně," vyjde nám jednoznačná odpověď. Rozdíl je pouze v tom, že za současného stavu se společně s vysokoškoláky zadlužují i ti, kteří na pracovním trhu výhodou vysokoškolského vzdělání nedisponují a ani disponovat nebudou.