Ztrácí Jiří Drahoš lesk?

Do prvního kola prezidentských voleb již zbývá pouhých 15 dnů. Proto se ani v čase čerstvě povánočním média nevyhýbají komentářům či detailním rozborům na jejich téma. Tak jsem si dnes dovolil přispět svou troškou do mlýna i já.

Za hlavní favority lednových prezidentských voleb jsou dle většiny předvolebních průzkumů považováni stávající prezident Miloš Zeman a bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš. Jak ti, kteří čtou mé blogy pravidelně, nejspíš vědí, Miloše Zemana jsem v minulých prezidentských volbách v roce 2013 volil. A i přes všechny jeho přešlapy, kterých se během 5 let vykonávání svého mandátu dopustil (virózou u korunovačních klenot počínaje a hůlkou, namířenou na dnes již bývalého premiéra Sobotku, konče), si stále myslím, že to byla přijatelnější volba než dát hlas tehdejšímu předsedovi TOP 09 Karlu Schwarzenbergovi.

Zda ovšem současný prezident dostane můj hlas i v lednových volbách, stále rozhodnut nejsem. Mám totiž vážné pochybnosti o tom, zda vzhledem k svému zdravotnímu stavu by byl Miloš Zeman schopen plnohodnotně vykonávat prezidentský mandát dalších 5 let. Problémem ale je, koho si ze zbývajících 8 protikandidátů vybrat místo něho…

Dlouho jsem si říkal, že přijatelným kandidátem by pro mě mohl být pan Jiří Drahoš. Jde totiž o bývalého vysokoškolského učitele a úspěšného vědce, který to dotáhl až na šéfa Akademie věd. Navíc nikdy nebyl členem žádné politické strany a tím pádem u něj snad nehrozí to, že by byl něčí loutkou. S jeho dřívějším podpisem pod peticí Vědci proti strachu a lhostejnosti, která reagovala na protimuslimské nálady v české společnosti, jsem na rozdíl od mnoha jiných zásadní problém také neměl.

Ovšem v posledních měsících či týdnech mně stále více připadá, že Jiří Drahoš svůj počáteční „lesk“ ztrácí. Dlouhou dobu byl v prezidentské kampani takřka neviditelný a když už konečně přišel s něčím, co upoutalo pozornost veřejnosti, tak šlo o střely vedle. Tím mám na mysli především jeho prohlášení ohledně obav z toho, že výsledky voleb v České republice ovlivňují prostřednictvím dezinformací zahraniční tajné služby a že to samé hrozí i u voleb prezidentských.

Netvrdím samozřejmě, že v dnešní době nedochází takřka denně k šíření lživých zpráv či polopravd především prostřednictvím sociálních sítí a občas i prostřednictvím alternativních zpravodajských serverů. Ovšem na rozdíl od pana Drahoše nejsem přesvědčen o tom, že by tohle hrálo při rozhodování většiny voličů zásadní roli a už vůbec ne o tom, že by do této záležitosti byly zapojeny zahraniční tajné služby. Ostatně i samotná BIS v reakci na Drahošova slova uvedla, že nemá žádné relevantní informace o tom, že by se tak dělo (viz odkaz zde).

Rozpačitě na mě rovněž působily zprávy o tom, že Jiří Drahoš na svém facebookovém profilu nedávno opsal část příspěvku jednoho ze svých hlavních rivalů v prezidentské volbě Michala Horáčka, nebo Drahošova reakce na Zemanovo předvčerejší vánoční poselství. Samozřejmě, že každý projev Miloše Zemana kladně hodnotit nemusí (byť já osobně ten letošní považuji ze všech Zemanových vánočních poselství za nejpovedenější), ovšem Drahošova slova o tom, že „jedinou inovací v projevu Miloše Zemana byla jeho hrozba pěstí“ mi přišla poněkud laciná a odpovídající spíše stylu Miroslava Kalouska než bývalého úspěšného vědce.

Jiří Drahoš mě nezaujal ani svým prosincovým vystoupením v pořadu Události, komentáře na ČT24, kam byli postupně zváni všichni prezidentští kandidáti (vyjma Miloše Zemana, který dopředu vyhlásil, že se žádných předvolebních debat nezúčastní – což považuji za chybu). Mimochodem, zde mi svými přednesenými názory připadali jako nejrozumnější  kandidáti Jiří Hynek a Vratislav Kulhánek. Ti však dle většiny předvolebních průzkumů patří k největším outsiderům…