Zrušíme školy, přijmeme psychology

Nadpis článku stručně a výstižně vyjadřuje nejnovější plán ministra školství Dobeše, jak reformovat české školství.  Takový plán však může podle mě vést ke všemu možnému, jenom ne ke zvýšení kvality vzdělávání.

Pan ministr je původní profesí psycholog a tak jedna z jeho prvních vizí byla, že každá česká škola bude mít svého psychologa.  Což s odstupem času (poté co se seznámil s realitou financování našeho školství) posoudil jako „malinko“ nereálné a tak svůj plán zmírnil na přijetí jednoho tisíce nových psychologů. I to by ovšem znamenalo najít dalších zhruba 500 milionů v rozpočtu ministerstva.

A tak pan ministr hledal a záhy našel – budou se rušit či slučovat střední školy.  Určitá redukce v oblasti středního školství samozřejmě potřebná je. Populační křivka žáků, vycházejících ze základek již řadu let klesá a tento trend má ještě několik roků pokračovat. Proto počet žáků na většině středních škol klesá, tedy s výjimkou škol, o které je největší zájem, což jsou například gymnázia. A v tom je právě problém – gymnázia otvírají stejný počet tříd (některá ho chtějí dokonce i navyšovat) jako v časech, kdy bylo deváťáků téměř dvakrát tolik co dnes. Většinou všechny třídy i skutečně naplní, protože dát své dítě na gymnázium je pro spoustu rodičů hlavně prestižní záležitost. Jenže je logické, že se tak na gymnázia dostanou i žáci, kteří by před 15 a více lety byli přijati maximálně na maturitní učební obor. A zde je jeden z hlavních důvodů poklesu úrovně dnešních středních škol. Když už i gymnázia přijímají ke studiu žáky, kteří na to nemají studijní předpoklady, co potom má zbýt na střední odborné školy, obchodní akademie,  zdravotnické školy, atd. ?

Možná mi teď řeknete, že navrhované rušení středních škol právě tento problém vyřeší. Částečně ho skutečně vyřešit může, jenže za několik let nastane problém nový. Populace 15 či 16 letých začne opět pozvolna růst (křivka porodnosti v České republice tomu nasvědčuje) a školy, které se zruší, začnou zase chybět. A otevřít znovu školu, která se jednou zruší, je velmi obtížné, ne–li nemožné. Současný problém s nedostatkem mateřských škol to ukazuje zcela jednoznačně.  Proto by dle mého názoru bylo rozumnější nikoliv rušit celé školy, ale redukovat počet otvíraných tříd na jednotlivých školách. Výjimku by přitom měly od zřizovatelů (kterými jsou v případě středních škol kraje) dostat pouze školy, poskytující vzdělání v oborech, kterých je aktuálně na trhu práce nedostatek.

Navíc takové řešení bude přijatelnější i pro současné žáky.  Určitě je pro ně lepší, když se v regionu rovnoměrně sníží kapacita dvou gymnázií (průmyslovek, obchodních akademií …) než když se jedna z nich zcela zruší a žáci, které to postihne, pak kvůli tomu budou muset dojíždět třeba 30 kilometrů daleko. Úplně zrušit by se proto měly pouze ty střední školy, o které nebude trvale zájem nebo u kterých bude zjištěna nedostatečná kvalita poskytovaného vzdělání – ať už inspekcí nebo třeba na základě výsledků státních maturit. Rušení ostatních škol totiž přinese z ekonomického hlediska pouze krátkodobý efekt.

Nehledě k tomu, že pokud se takto ušetřené peníze použijí pro přijetí nových psychologů, tak tento efekt nebude v podstatě žádný. Tím nechci v žádném případě říci, že psychologové jsou zbyteční. Ovšem jejich stávající počet mi přijde dostatečný a na řešení opravdu závažných problémů mohou školy využít pedagogicko – psychologické poradny. Psycholog na každé škole, který pak, aby vykazoval nějakou činnost, bude řešit například to, zda učitel příliš nestresoval žáky těžkou písemkou nebo zda je některý žák šikanován proto, že se s ním dva z jeho spolužáků nebaví, opravdu potřebný není.